ECLI:CZ:US:2009:4.US.841.09.1
sp. zn. IV. ÚS 841/09
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jana Musila a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti R. E., právně zastoupeného JUDr. Ing. Igorem Kremlou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 4, Pod Višňovkou 25, směřující proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. října 2008, č.j. 0 Nt 522/2007-51, a Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2009, č.j. 9 To 542/2008-72, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a rovněž v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále právo na právní pomoc v řízení před soudem, zaručené v čl. 37 odst. 2 Listiny, právo na poskytnutí času na přípravu obhajoby a na bezplatnou právní pomoc, zaručené v čl. 40 odst. 3 Listiny a v čl. 6 odst. 3 písm. b) a c) Úmluvy, a konečně právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout výslech svědků ve svůj prospěch, zaručené v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.
Výše uvedeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy trestního řízení v jeho věci, které skončilo pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. prosince 1998, sp. zn. 31 T 46/98, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. května 1999, sp. zn. 8 To 231/99. Stížnosti stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 Městský soud v Praze shora napadeným usnesením zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti obsáhle popsal okolnosti, za nichž mělo dojít ke zkrácení v jeho základních právech při projednávání návrhu na obnovu řízení. Návrh na obnovu řízení odůvodnil tím, že vyšly najevo nové skutečnosti, týkající se celkového rozsahu škody, způsobené trestným činem podílnictví (skutek I/15), s přímým vlivem na skutek III/1. Nova měla vyplynout ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 0 Nt 520/2006, obsahujícím, mimo jiné, i výpovědi svědků Š. a H. K jednání v řízení o obnově byl svědek Š. předvolán, hlavní líčení však bylo odročeno pro nepřítomnost člena senátu. K dalším zasedáním však již svědek předvolán nebyl a dokazování bylo ukončeno.
S ohledem na náhlou a neodůvodněnou změnu postoje soudu k navrženým důkazům požádal stěžovatel o odročení jednání za účelem poskytnutí času k přípravě obhajoby za dané změny postoje soudu k věci. Současně požádal o možnost nahlédnout do spisu. K tomu však nedošlo. Následně, ještě před vyhlášením rozhodnutí, pak došlo k zásadnímu narušení důvěry mezi stěžovatelem a ustanoveným obhájcem resp. jeho substitutem.
K projednávané věci stěžovatel odkázal rovněž na judikaturu Ústavního soudu , na rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 733/01 a III. ÚS 51/96.
V popsaných skutečnostech stěžovatel shledal zásah do svých základních práv a s ohledem na to navrhl, aby Ústavní soud rozhodl v ústním jednání a napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 522/2007, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal návrh na obnovu řízení ve věci samé opakovaně. O tom svědčí i lustrum řízení před Ústavním soudem, z něhož plyne, že se i Ústavní soud zabýval opakovaně předchozími návrhy stěžovatele na obnovu řízení, např. pod sp. zn. II. ÚS 1314/07 (Obvodní soud pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 505/2003) a I. ÚS 1337/08 (Obvodní soud pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 523/2004).
V projednávané věci požadoval stěžovatel provedení důkazu - spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 0 Nt 520/2004, jenž se týkal řízení o návrhu na obnovu řízení v téže trestní věci, který podal spoluobžalovaný Š. Jeho výslech pak měl být stěžejním důkazem pro povolení obnovy v projednávaném řízení stěžovatele.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
Z procesních předpisů jednoznačně vyplývá, že užití mimořádného opravného prostředku - obnovy řízení - je rozděleno do dvou kroků; řízení o návrhu na povolení obnovy a následně samo obnovené řízení.
První fáze řízení probíhala před Obvodním soudem pro Prahu 4 na základě zpřesňujících návrhů stěžovatele doplňovaných v průběhu šesti veřejných zasedání. Na základě provedené komparace návrhu s předchozími podáními i s řízením spoluobžalovaného, dospěl soud k závěru, s nímž stěžovatel nebyl spokojen, a proto takové rozhodnutí napadl stížností. Městský soud v Praze přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně podrobně a své závěry řádně odůvodnil.
Z napadených rozhodnutí je patrné, že obecné soudy se neztotožnily s přesvědčením stěžovatele o novosti a významu důvodů, na nichž návrh na povolení obnovy řízení založil, neboť shledaly shodnost s předchozími návrhy. Jak je ze spisového materiálu, jakož i z napadených rozhodnutí a z listin pro předchozí ústavní stížnost, patrné, jednotlivé návrhy stěžovatele se překrývaly. Ve skutečnosti kdy obecné soudy dospěly k závěru o uplatnění týchž důkazů a skutečností jako v předchozích případech, nelze jejich závěru o absenci nova nic vytýkat.
Zaručené právo na provedení všech nezbytných výslechů navržených svědků, se předpokládá u projednávání věci samé. V daném případě, jak již bylo výše uvedeno, je řízení o obnově rozděleno do dvou fází, v nichž první má pouze osvědčit okolnosti, resp. splnění podmínek pro druhou fázi. Takové rozdělení má, mimo jiné, i ten účel, že řízení o obnově bude efektivní a povede k posouzení viny a trestu, aniž by mimo prověřování předložených důkazů a svědectví muselo prověřovat opakování již provedených důkazů. Obnova řízení je mimořádný opravný prostředek, což znamená, že pro jeho užití musí nastat mimořádné okolnosti. S ohledem na tyto skutečnosti neshledal Ústavní soud protiústavnost postupu obecných soudů.
Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů ani nic dalšího, co by bylo způsobilé stěžovatele zkrátit v jeho naříkaných právech. Soudy v rámci své zákonem stanovené pravomoci věc posoudily a pokud dospěly k závěru, který řádně a úplně odůvodnily, nepovažuje Ústavní soud taková rozhodnutí za vadná.
Tvrzené narušení důvěry mezi stěžovatelem a jeho obhájcem, které nastalo po ukončení důkazního řízení, kdy se stěžovatel domáhal, resp. chtěl domáhat odročení řízení namísto pronesení závěrečného návrhu, pak nemohlo být způsobilé zkrátit jej v jeho zaručeném právu na obhajobu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. července 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu