ECLI:CZ:US:2009:Pl.US.29.09.1
sp. zn. Pl. ÚS 29/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu E. B., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, o přiznání postavení vedlejšího účastníka v řízení sp. zn. Pl. ÚS 29/09 o návrhu skupiny senátorů společně zastoupené senátorem Jiřím Oberfalzerem na posouzení souladu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství s ústavním pořádkem, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem osobně doručeným dne 14. října 2009 se navrhovatel domáhá přiznání postavení vedlejšího účastníka ve shora uvedeném řízení, neboť má zájem - vzhledem k jinému probíhajícímu řízení v jeho věci (o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem) - na jeho výsledku, a závěrem svého podání žádá, aby Ústavní soud do svého rozhodnutí zahrnul i větu "Občané kteréhokoli státu Evropské unie mají na území České republiky stejná práva jako občané České republiky, a to nehledě na to, zda Lisabonská smlouva je, či není ratifikována".
Učiněný návrh není přípustný. Předně je zapotřebí uvést, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, výslovně upravuje situace, za nichž v řízení před Ústavním soudem mohou vystupovat též vedlejší účastníci řízení. Řízení podle části první, hlavy druhé, oddílu druhého (§71a a násl.) zákona o Ústavním soudu je svojí povahou řízením svébytným a specifickým (viz bod 73 a násl. nálezu sp. zn. Pl. ÚS 18/08 ze dne 26. listopadu 2008 "Ústavní soud v prvé řadě předesílá, že v této souzené věci nehodlá rozlišovat, zda se jedná o řízení sporné či nesporné v klasickém pojetí civilistickém. Jde totiž o zcela specifické řízení o přezkumu ústavnosti mezinárodní smlouvy, které Ústavní soud pojal způsobem, jenž je vyložen v následujícím textu.")
Citovaná část zákona o Ústavním soudu neupravuje speciálně možnost jiných osob vstoupit do probíhajícího řízení, a úprava takové situace je tak toliko v reglementaci ustanovení §35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Plyne z něj, že právo vedlejšího účastenství je přiznáno pouze těm, kteří za již probíhajícího řízení podají návrh ve věci, k němuž by jako navrhovatelé byli sami oprávněni. Okruh účastníků v řízení o posouzení mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavními zákony je jasně vymezen, proto účastenství (byť i vedlejší) jiných než tam uvedených osob vůbec nepřichází v úvahu.
Požadavek navrhovatele o zahrnutí věty specifického znění do rozhodnutí Ústavního soudu v řízení, které se jej procesně vůbec netýká, je namístě považovat toliko za osobní výzvu či přání, které Ústavní soud nemůže vůbec reflektovat.
Vzhledem k výše uvedenému rozhodl Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2009
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu