ECLI:CZ:US:2010:1.US.100.10.1
sp. zn. I. ÚS 100/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, se sídlem Josefa Skupy 1639/21, 708 00 Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 11 Co 551/2009, a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2009, sp. zn. 24 C 22/2008, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, na výzvu Ústavního soudu doplněnou podáním sepsaným advokátem a originálem plné moci pro řízení před Ústavním soudem, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví tohoto usnesení označených rozhodnutí obecných soudů pro tvrzený rozpor s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces.
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2009, sp. zn. 24 C 22/2008, bylo zastaveno řízení ve věci žaloby stěžovatelky o 9.000 Kč, a to pro nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě určené soudem (ani do dne rozhodnutí soudu). Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 11 Co 551/2009, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy před vydáním napadených usnesení nerozhodly o její nové žádosti o osvobození od soudních poplatků, kterou soudu doručila dne 21. 11. 2008. Postupem obecných soudů tak měl být stěžovatelce odepřen přístup k soudu a právo na meritorní projednání nároku.
II.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již opakovaně judikoval (viz např. nález III. ÚS 224/98, in: Sb.n.u.ÚS, sv. 15, č. 98), že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může zasáhnout pouze, pokud právní závěry soudu jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva nebo svobody.
Taková situace v případě stěžovatelky nenastala.
V nyní posuzovaném případě je zjevné, že stěžovatelka se snaží zvrátit primárně již dřívější rozhodnutí soudu, kterým stěžovatelce nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a byla zamítnuta žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, a jež nabylo právní moci dne 6. 11. 2008.
V této souvislosti Ústavní soud připomíná svou judikaturu (např. sp. zn. III. ÚS 788/09), vztahující se k rozhodnutím o osvobození od placení soudních poplatků, v níž opakovaně dává najevo, že tato zpravidla nemohou být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o osvobození od soudních poplatků, i když se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud současně vychází z toho, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů (srov. sp. zn. IV. ÚS 271/2000); případy, kdy naopak ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek nebo v nichž šlo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti" (viz sp. zn. IV. ÚS 289/03).
Obecné soudy ve svých usneseních vycházely ze skutečnosti, že o žádosti stěžovatelky bylo již dříve pravomocně rozhodnuto, a to v její neprospěch. V tomto kontextu Ústavní soud nepovažuje výzvu k zaplacení soudního poplatku učiněnou stěžovatelce, ani následné zastavení řízení za postup svévolný, neboť úmysl stěžovatelky soudní poplatek zaplatit neplyne ani z podané ústavní stížnosti. Pokud stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že dne 27. 10. 2008 podala žádost (doplněnou dne 21. 11. 2008) znovu, konstatuje Ústavní soud, že co do odůvodnění tato žádost, jejíž odůvodnění je v kopii součástí spisu Ústavního soudu, neobsahuje žádné skutečnosti, které by nastaly v roce 2008, přesněji řečeno skutečnosti, které by znamenaly změnu poměrů po předchozím pravomocném rozhodnutí obecných soudů (např. i čestné prohlášení je vztaženo k roku 2007). Za této situace je možno jediněuzavřít, že závěry nálezu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, kterého se stěžovatelka dovolává, na její věc nedopadají, neboť v jejím případě o žádosti meritorně rozhodnuto bylo. Z téhož nálezu lze dále citovat: "[...] o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. III. ÚS 404/04, dostupné na http://nalus.usoud.cz)."
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 2010
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu