ECLI:CZ:US:2010:1.US.1150.09.2
sp. zn. I. ÚS 1150/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Bolzanova 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2009, čj. 55 Co 66/2009 - 63, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 7. 2008, čj. 24 C 183/2006 - 42, dále o návrhu na zrušení §107 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a o návrhu na výzvu k záměně stěžovatele, či přistoupení vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost a všechny s ní spojené návrhy se odmítají.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 5. 5. 2009, stěžovatel navrhl zrušení výše označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, v čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Současně podal návrh na zrušení §107 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OSŘ") a navrhl, aby do řízení před Ústavním soudem vstoupila "na místo žalobce, nebo alespoň jako vedlejší účastník řízení" společnost H-Holding AG, se sídlem ve Švýcarsku, Steinhausen, Hinterbergstrasse 26, 6330 Cham, která po propadnutí předmětu zástavy, sjednané smlouvou ze dne 24. 4. 2008, vstoupila do práv stěžovatele.
Usnesením ze dne 25. 6. 2009, čj. I. ÚS 1150/09 - 21, byl původní soudce zpravodaj Pavel Rychetský, kterému byla věc přidělena podle rozvrhu práce, vyloučen z projednávání a rozhodování této ústavní stížnosti. Poté byla věc, v souladu s ustanovením §10 odst. 2 rozvrhu práce, přidělena soudci zpravodaji Františku Duchoňovi.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu l ze dne 8. 7. 2008, čj. 24 C 183/2006 - 42, jako soudu prvního stupně, mu nebylo doručeno. Za této situace nenastaly účinky doručení a Městský soud v Praze, jako soud odvolací, neměl ve věci jednat. Pokud tedy rozhodl o odvolání, podaném jeho advokátem JUDr. P. K., upřel mu právo na spravedlivý proces.
Z ústavní stížnosti a z připojených listin bylo zjištěno, že Obvodní soud pro Prahu 1, usnesením ze dne 8. 7. 2008, čj. 24 C 183/2006 - 42, zastavil řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku a uložil stěžovateli (v řízení před obecnými soudy v postavení žalobce) povinnost zaplatit žalovaným (České straně sociálně demokratické a Obchodní společnosti Cíl, a. s.) na nákladech řízení 2,525.740,- Kč. Obvodní soud dále rozhodl, že ve vztahu stěžovatele a žalobce Obchodní společnosti Cíl, a. s., nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a že stěžovateli se vrací část soudního poplatku ve výši 70.550,- Kč.
Proti tomuto usnesení podal advokát stěžovatele JUDr. P. K. odvolání, datované dnem 14. 7. 2008.
Odvolání podal i sám stěžovatel dne 21. 7. 2008. V něm uvedl, že plná moc, udělená advokátovi JUDr. P. K. dne 23. 10. 2006 k zastoupení stěžovatele, zanikla dne 9. 11. 2006.
S ohledem na toto sdělení stěžovatele o zániku plné moci advokáta JUDr. P. K. odmítl Městský soud v Praze odvolání, podané tímto advokátem, usnesením ze dne 2. 3. 2009, čj. 55 Co 66/2009 - 63, proti kterému směřuje tato ústavní stížnost.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel vytkl Městskému soudu v Praze, že porušil jeho právo na spravedlivý proces tím, že se nezabýval otázkou doručení usnesení soudu prvního stupně a pokud se s touto otázkou nevypořádal, neměl ve věci vůbec jednat. Podle stěžovatele, usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 7. 2008, čj. 24 C 183/2006 - 42, bylo vydáno v době jeho léčebného pobytu v zahraničí a nebylo mu doručeno, na straně druhé je nepochybné, že proti (údajně) nedoručenému usnesení podal odvolání jak stěžovatelův advokát JUDr. P. K., tak i sám stěžovatel.
Za dané situace nemohl Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozhodnout o odvolání podaném JUDr. P. K. jinak než je odmítnout podle §218 písm. b) OSŘ, jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn.
Pro informaci zbývá dodat, že o odvolání podaném stěžovatelem (v němž se zabýval meritem věci) rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 10. 2008, čj. 55 Co 397/2008 - 54. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel, dne 31. 12. 2008, ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2009, čj. III. ÚS 11/09.
Po prostudování ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že nemá k zásahu důvod, protože nezjistil, že by napadeným rozhodnutím odvolacího soudu došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, což je důvodem k jejímu odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nebylo již třeba zabývat se návrhem na zrušení §107 odst. 1 a 2 OSŘ či návrhem směřujícím k záměně či přistoupení vedlejšího účastníka, neboť tyto návrhy mají pouze akcesorickou povahu a sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu