ECLI:CZ:US:2010:1.US.2045.10.1
sp. zn. I. ÚS 2045/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatelky ELPO, kabelové sítě VN a NN, s. r. o., se sídlem Klostermannova 916, Rudná, zastoupena advokátkou JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátní kancelář JUDr. Michaela Strnadova, Praha 5 - Smíchov, Stroupežnického 30, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 42/2010-76 ze dne 13. dubna 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí městského soudu. Opírá ji zejména o následující důvody:
Stěžovatelka tvrdí, že v záhlaví citovaným rozhodnutím Městského soudu v Praze byly porušeny její základní práva a svobody zaručené jí ústavním pořádkem, konkrétně právo na spravedlivý proces garantované jí zejména čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V podrobnostech uvádí, že dne 23.10.2009 vydal Obvodní soud v Praze 3 rozsudek č. j. 11 298/2008-51, kterým v plném rozsahu vyhověl její žalobě o zaplacení částky 65.300,18 Kč. O odvolání žalované rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem pod č. j. 12 Co 42/2010-76 ze dne 13. dubna 2010 a rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že se žaloba zamítá a v návaznosti na tento výrok pak byly žalované přiznány náklady řízeni před soudy obou stupňů.
Městský soud v Praze - podle stěžovatelky - projednal odvolání žalované, aniž by vyslovil jakékoli předběžné pracovní stanovisko a aniž by poučil stěžovatelku o provedení dalšího dokazování, utvořil si naprosto odlišný názor od názoru soudu prvního stupně, a to následovně: "odvolací soud vycházel z názoru, že pokud trubky vykazovaly vady, které byly zachyceny na fotografiích , s přihlédnutím k závěru Institutu pro testování a certifikaci, a.s., podle kterého byla ztenčena stěna vnější strukturované vrstvy trubky v místě dělící roviny formy - švu, což bylo charakterizováno bělavou linií, pak se jednalo o vady zjevné. Uvedené vady byly zjistitelné nejpozději po rozbalení balíků, resp. při samotné pokládce trubek do výkopu."
Městský soud v Praze tak, aniž by sám - podle stěžovatelky - disponoval jakýmikoli odbornými znalostmi, dospěl k závěru, že se jednalo o vadu zjevnou. Stěžovatelka je však přesvědčena, že otázka, zda se jednalo či nejednalo o vadu zjevnou, je otázkou natolik odbornou, že k jejímu posouzení je třeba odborných znalostí, které soud nemá.
Vzhledem k tomu, že v řízení před soudem prvního stupně, nebyla otázka zjevnosti vad vůbec řešena, má stěžovatelka za to, že k jejímu posouzení bylo namístě provést znalecký posudek. Stěžovatelka neměla vůbec žádný prostor se jakkoli vyjádřit ke změněnému skutkovému závěru odvolacího soudu, natož navrhnout důkazy. Městský soud měl tedy z důvodu pochybností o skutkovém závěru soudu I. stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a vrátit mu věc za účelem doplnění dokazováni, nikoliv však posoudit odbornou skutkovou otázku laicky, bez vlastní odborné erudovanosti.
Stěžovatelka s ohledem na tyto skutečnosti shrnuje, že pokud došlo ke změně náhledu odvolacího soudu, je to důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu tak, aby byla účastníkům řízení otevřena možnost uplatnění práva vyjádřit se k novému náhledu odvolacího soudu, případně předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly relevantní (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 287/05 ze 13. 6. 2006, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 41, str. 515).
Stěžovatelka tedy dovozuje, že Městský soud v Praze změnou rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 se zcela novým skutkovým závěrem, aniž před vydáním rozhodnuti účastníky řízení s tímto názorem seznámil, vydal rozhodnutí naprosto překvapivé. Takový postup Městského soudu v Praze proto vedl k porušeni stěžovatelčina práva na spravedlivý proces, jehož se dovolává.
II.
Ústavní soud si vyžádal spis vedený Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 298/2008.
Zjistil, že jmenovaný soud rozhodl rozsudkem ze dne 23. 10. 2009, č. j. 11 C 298/2008-51, tak, že uložil žalované, aby stěžovatelce zaplatila částku 65.300,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení a na náhradě nákladů řízení částku 26.670,- Kč.
Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná na základě objednávky dodala stěžovatelce trubky pro protahování kabelů, které však vykazovaly vady ve ztenčených švech, a proto se po zasypání prolomily a nebyly v některých místech průchodné. Stěžovatelce v souvislosti s odstraňováním vadných částí trubek vznikla škoda, neboť celá stavba se protáhla o tři dny. Žalovaná nejprve na místě stavby uznala vady těchto trubek a přislíbila uhradit stěžovatelce vzniklou škodu, přičemž zbývající trubky ze stejné dodávky (které ještě nebyly použity - uloženy do výkopu) bez dalšího vyměnila. Po vyčíslení škody však žalovaná podle obvodního soudu účelově svůj postoj změnila a počala tvrdit, že vada materiálu nebyla prokázána a škodu stěžovatelce odmítla uhradit. Za tohoto stavu vycházel soud prvního stupně s odkazem na ustanovení §373 obchod. zák. ze skutečnosti, že žalovaná dodala stěžovatelce vadné trubky, čímž porušila svou povinnost ve smyslu ustanovení §420 odst. 2 obchod. zák. dodat zboží v jakosti a provedení, jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, nebo pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla užívá, čímž stěžovatelce způsobila škodu ve výši 65.300,18 Kč.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. V něm mj. namítala, že pokud stěžovatelka tvrdila, že trubky měly opticky zjistitelné vady, pak by se muselo jednat o vady zjevné a vůbec nemělo dojít k pokládce. V této souvislosti také uvedla, že kupující je povinen prohlédnout zboží podle možnosti co nejdříve "po přechodu nebezpečí škody na zboží". Jestliže kupující zboží neprohlédne nebo nezařídí, aby bylo prohlédnuto "v době přechodu nebezpečí škody na zboží", může uplatnit nároky z vad zjistitelných při této prohlídce, jen když prokáže, že tyto vady mělo zboží již v době přechodu nebezpečí škody na zboží. Žádné ztenčeni trubek však podle ní nebylo prokázáno a zboží bylo stěžovatelce předáno bez vad.
Odvolací soud pak rozhodl rozsudkem ze dne 13. 4. 2010, č. j. 12 Co 42/ 2010- 76, tak, že: "I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že s e žaloba zamítá. [...] II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení před soudy obou stupňů 49.324,- Kč k rukám advokáta Mgr. J. D." V odůvodnění svého rozsudku zejména uvedl, že "na základě důkazů provedených soudem I. stupně dospěl k odlišným závěrům. Po zopakování rozhodujících důkazů, a to fotografií, které zobrazily jak odkryté trubky, tak trubky, které byly žalobkyni reklamovány, jakož zprávy Institutu pro testování a certifikaci, a.s., ze dne 23.10.2007, č.j. 412202615, odvolací soud vycházel z názoru, že pokud trubky vykazovaly vady, které byly zachyceny na fotografiích označených jako přílohy č. 3, 4, 5, 6 a 7, s přihlédnutím k závěru Institutu pro testováni a certifikaci, a.s., podle kterého byla ztenčena stěna vnější strukturované vrstvy trubky v místě dělící roviny formy - švu, což bylo charakterizováno bělavou linií, pak se jedna o vady zjevné. Uvedené vady byly podle odvolacího soudu zjistitelné nejpozději po rozbalení balíků, respektive při samotné pokládce trubek do připraveného výkopu."
III.
K ústavní stížnosti se vyjádřil Obvodní soud pro Prahu 3. Uvedl, že posouzení otázky, zda změna právního náhledu odvolacího soudu byla stěžovatelce předem zpřístupněna, ponechává na Ústavním soudu; je však pravdou, že podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu bylo opakování pouze některých důkazů, na nichž obvodní soud vybudoval odvoláním přezkoumávané rozhodnutí. S případným upuštěním od ústního jednání ve smyslu §44 odst. 2 zákona zákonem č. 182/1993 Sb., zákon o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vyslovil souhlas.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož je zjevné, proč ke změně prvostupňového rozhodnutí přistoupil. Pokud je ústavní stížností namítána překvapivost napadeného rozhodnutí, odkazuje Městský soud v Praze na protokol o jednání odvolacího soudu ze dne 13.4.2010, z něhož je průběh jednání (srov. č.l. 74) zřejmý. S případným upuštěním od ústního jednání podle §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyslovil souhlas.
Vzhledem k tomu, že uvedená vyjádření nepřináší do věci nic nového, Ústavní soud je nezasílal stěžovatelce k vyjádření a při svém rozhodování k nim nepřihlížel.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není totiž součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, takže jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních.
V souladu s výše uvedeným se Ústavní soud zásadně nezabývá ani přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody účastníka řízení. K tomu může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudu svévolné či v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají, popřípadě jsou-li skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Nic takového však Ústavní soud v právě projednávaném případě neshledal.
Stěžovatelka se v ústavní stížnosti dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces. Ústavní soud tedy přezkoumal z tohoto hlediska napadené rozhodnutí i řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ke konkrétním námitkám stěžovatelky, tak jak byly stručně vymezeny v oddílu I tohoto usnesení, uvádí Ústavní soud zejména následující:
Již výše bylo řečeno, Ústavní soud se zásadně nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. Pokud tedy městský soud dospěl k závěru, že nekvalitní svár trubek dodaných stěžovatelce žalovanou byl vadou zjevnou, pak Ústavní soud tento závěr zcela respektuje. Skutečnost, že špatná kvalita sváru byla zjevná pouhým pohledem, plyne ostatně i z výslovné výpovědi samotné stěžovatelky (resp. její jednatelky) přednesené před soudem prvního stupně dne 6.5. 2009 (srov. č.l. 39). To bylo možné dovodit i z výpovědi M. H. - technika, který při prohlídce zjistil, že spoj u trubek je zeslaben. Za tohoto stavu lze usuzovat, že úsudek městského soudu byl vybudován na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, takže mu nelze vytýkat, že řízení nedoplnil příslušným znaleckým posudkem.
Stěžovatelka konečně namítá, že rozhodnutí městského soudu bylo pro ni překvapením, neboť týž založil změnu rozhodnutí na tom, že vady potrubí byly zjevné. Ani s tímto argumentem se Ústavní soud nemůže ztotožnit. Tvrzená zjevnost vad totiž byla jednou z hlavních argumentačních linií odvolání žalované (č.l. 57), se kterým se stěžovatelka seznámila. Sama ve svém vyjádření k odvolání žalované mj. s otázkou zjevnosti vad polemizuje (srov. č.l. 72). Vizuální projevy vad (ztenčení vnější stěny) byly ostatně řešeny i v rámci jednání před odvolacím soudem, jak plyne z rekapitulace zprávy Institutu pro testování a certifikaci z 23. 10. 2007 (č.l. 74). K obsahu této zprávy se však stěžovatelka nevyjádřila a nijak ji nenapadala, byť i z ní je dovoditelné, že se o vadu zjevnou skutečně jednalo.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva a svobody, jichž se stěžovatelka dovolává, napadeným rozhodnutím zjevně porušeny nebyly.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2010
Vojen Güttler v. r.
předseda senátu