ECLI:CZ:US:2010:1.US.2078.09.1
sp. zn. I. ÚS 2078/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. F., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, advokátem se sídlem Brno, Bolzanova 461/5, proti příkazu k domovní prohlídce, vydanému Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 23. 4. 2009 pod sp. zn. 43 Nt 2523/2009, a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, vydanému Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, odborem násilí, Praha 5 - Zbraslav dne 20. 4. 2009, čj. UOOZ-103/Tč-2008-27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti M. F. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora uvedeného příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též "obvodní soud") a příkazu Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru násilí (dále též "policejní orgán"), pro porušení čl. 10 odst. 2, čl. 12 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel poukázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06 a IV. ÚS 1780/07 a uvedl, že i jím napadený příkaz k domovní prohlídce byl vydán před zahájením trestního stíhání. Proto měl obsahovat odůvodnění, že se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon podle §160 odst. 4 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), které však absentuje. Současně upozornil na skutečnost, že mezi vydáním příkazu a samotnou realizací domovní prohlídky uplynul bezmála měsíc a půl, čímž byla vyloučena jeho urgentnost. Účelovost zmíněného příkazu dokresluje, podle názoru stěžovatele, fakt, že nakonec byl obviněn pro zcela jiný skutek, než pro který domovní prohlídka proběhla. Ve vztahu k příkazu policejního orgánu k prohlídce jiných prostor a pozemků uvedl, že tento sice obsahuje zdůvodnění neodkladnosti úkonu, ale jedná se o odůvodnění povšechné a univerzální, aniž by bylo zřejmé, proč nemohla být prohlídka provedena bezprostředně po zahájení trestního stíhání. Postup policie, která nejprve vedla trestní řízení pro značně širokou skupinu skutků, na jejímž základě provedla domovní prohlídku, prohlídku prodejny a prohlídku jeho osobního automobilu a až poté jej obvinila pro skutek, u něhož by tyto prohlídky nemohly být a limine nařízeny, neboť by nebyly důvodné, nelze než označit za neústavní. Další vada napadených příkazů spočívá, podle názoru stěžovatele, v nepřiměřeně širokém vymezení okruhu předmětů, které mají být v prohledávaném bytě a dalších prostorách zajištěny. Nadto stěžovatel polemizoval i s právní kvalifikací skutku jako takovou ve vztahu, na jaké jednání skutková podstata trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, podle §260 odst. 1, 2 písm. a), b), §261 a §261a trestního zákona (dále jen "TrZ"), dopadá.
Z vyžádané části spisového materiálu policejního orgánu, čj. UOOZ-103/Tč-2008-27 a čj. UOOZ-42/Tč-2009-27, bylo zjištěno, že v lednu roku 2008 Policie České republiky, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, odbor terorismu a extremismu, zahájila, podle §158 odst. 3 TrŘ, úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestných činů podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1, 2 písm. a), b) TrZ, podle §261 a §261a TrZ. V březnu téhož roku bylo trestní řízení rozšířeno o další zjištěné skutečnosti. Jednalo se o prověření informací vedoucí ke skupině osob, v níž působil i stěžovatel, která organizovala a pořádala veřejná shromáždění, demonstrace, hudební koncerty tzv. White power music (hudební styl pravicových extremistů, vyznačující se nenávistnými texty často oslavujícími násilí), na nichž zaznívaly skladby tzv. Třetí říše a hnutí Národního odporu. Na konkrétně uvedené webové stránky umísťovala texty popírající a zpochybňující holocaust, propagující a šířící extremistické ideje a rasovou a národní zášť. V rámci tohoto trestního řízení, před zahájením trestního stíhání jednotlivých osob, byla dne 9. 6. 2009 provedena série domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků na více jak sedmi místech celého území České republiky. U stěžovatele byla prohlídka provedena na základě příkazů Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. 43 Nt 2523/2009, příkazu policejního orgánu, s předchozím souhlasem státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 20. 4. 2009, čj. UOOZ-103/Tč-2008-27, a příkazu policejního orgánu ze dne 9. 6. 2009, čj. UOOZ-42/Tč-2009-27, vydaného s předchozím souhlasem státního zástupce Okresního státního zastupitelství Brno - venkov. Pokud jde o příkaz k domovní prohlídce, ten ve výrokové části obsahuje individuální určení bytu a prostor k němu náležejících, kde má být domovní prohlídka provedena a jehož uživatelem je právě stěžovatel, včetně označení orgánu, který prohlídku provede. Rovněž tak příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků přesně specifikují, kde má být prohlídka provedena s tím, že se jedná o individuálně určené osobní vozidlo, jehož majitelem je stěžovatel, a o prostory, které stěžovatel užívá v rámci podnikání. Před zahájením prohlídek byly příkazy doručeny stěžovateli jako uživateli či majiteli dotčených prostor, pozemků a vozidla.
Usnesením o vyloučení věci ze dne 23. 4. 2009 byly, z původně vedeného společného řízení, vyloučeny další útoky stěžovatele popsané ve výrokové části usnesení, v nichž je spatřováno podezření ze spáchání trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1, 2 písm. a), b) TrZ a podle §261a TrZ. Důvodem k vyloučení věci k samostatnému řízení a projednání byla skutečnost, že se jedná o útoky spáchané prostřednictvím internetu, kterých se měli dopustit další lidé kolem stěžovatele a společné řízení by bylo značně rozsáhlé a neúčelné.
V současné době je stěžovatel spolu s dalšími devíti obviněnými stíhán pro trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1, 2 písm. a), b) TrZ, kterého se měl dopustit jednáním spočívajícím (zkráceně řečeno) v pořádání a organizaci nejméně jedenácti konkrétních koncertních produkcí tzv. White power music, které se uskutečnily na různých místech České republiky. Jednotlivé útoky jsou podrobně popsány pod body 1 - 11 výrokové části usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 9. 6. 2009, čj. UOOZ-42/Tč-2009-27.
Po prostudování ústavní stížnosti, obsahu napadených rozhodnutí a spisového materiálu policejního orgánu čj. UOOZ-103/Tč-2008-27 a čj. UOOZ-42/Tč-2009-27, Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě subsidiarity a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, tzn. na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, trestní řízení nebylo pravomocně skončeno a stěžovatel v rámci tohoto řízení nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, není z ústavněprávního hlediska dán důvod pro zásah Ústavního soudu. Je totiž plně v kompetenci orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, aby se v rámci řízení, které bude před nimi probíhat, zabývaly argumenty stěžovatele o porušení jeho práv jako obviněného a v souladu s ustanovením §2 odst. 6 TrŘ je posoudily v rámci konečného rozhodnutí věci. Teprve po úplném vyčerpání všech procesních prostředků může Ústavní soud posuzovat, zda případná procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení mohla vést k porušení ústavně zaručených práv.
Jinými slovy, trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a který průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, lze případné vady napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, především samotnými orgány činnými v trestním řízení, v daném případě soudy. Ústavní soud považuje zásah do postupu a rozhodování obecných soudů před pravomocným skončením trestního řízení, snad s výjimkou nastoupení zcela mimořádných okolností (např. vzetí do vazby), za nepřípustnou.
Proto se Ústavní soud nemohl zabývat námitkami stěžovatele směřujícími proti právní kvalifikaci skutku, proti použitelnosti a rozsahu zajištěných předmětů, který považuje za příliš široký apod., neboť důvodnost a zákonnost trestního stíhání je orgány činnými v trestním řízení zkoumána z úřední povinnosti po celou dobu trestního řízení a zásah Ústavního soudu do jejich činnosti není, s ohledem na uvedené, v daném stadiu trestního řízení namístě. Své argumenty bude stěžovatel moci uplatnit v probíhajícím trestním řízení. Z těchto důvodů je ústavní stížnost v této části nepřípustná.
Pro úplnost je nutno doplnit, že otázka právního posouzení skutku (jednání) byla předmětem nejen zamítavého usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Brno - venkov ze dne 17. 7. 2009, čj. ZT 280/2009 - 123, který rozhodoval o stížnosti stěžovatele proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ale částečně se jí zabýval i Ústavní soud v odmítavém usnesení ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. II. ÚS 2102/09, při rozhodování o vzetí stěžovatele do vazby. Trestní řád v §160 odst. 6 umožňuje změnu právní kvalifikace skutku, pakliže vyjde v průběhu vyšetřování najevo, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, je jiným trestným činem než jak byl v usnesení o zahájení trestního stíhání právně posouzen. Konečně i soud, při rozhodování o meritu věci, není vázán právním posouzením skutku v obžalobě (§220 odst. 3 TrŘ), ale s ohledem na zásadu obžalovací je vázán vymezením skutku v žalobním návrhu, tzn. při rozhodování musí dodržet totožnost skutku, nikoli však právní kvalifikaci. Případné odchylné právní posouzení skutku, při dodržení totožnosti skutku, není samo o sobě v rozporu s obžalovací zásadou.
Pokud jde o argument stěžovatele, že policejní orgán nejprve vedl trestní řízení pro značně širokou, nespecifikovanou třídu skutků, na jejím základě provedl domovní prohlídku, prohlídku prodejny a prohlídku jeho osobního automobilu a až poté jej obvinil pro skutek, u něhož by tyto prohlídky nemohly být a limine nařízeny, neboť by nebyly důvodné, neodpovídá skutečnosti. Jak vyplývá z příslušných ustanovení trestního řádu (§82 a násl.), účelem domovní prohlídky je zajištění věci nebo osoby důležité pro trestní řízení. Předpokladem nařízení a vykonání domovní prohlídky je důvodné podezření, že v bytě, v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejícím, se taková věc nebo osoba nachází. Ze stejných důvodů lze vykonat i prohlídku tzv. jiných prostor a pozemku.
Z uvedeného je zřejmé, že např. na rozdíl od odposlechu telekomunikačního zařízení není domovní prohlídka vázána na určité trestné činy, ale jejím předpokladem je trestní řízení a shora uvedené důvodné podezření, přičemž v přípravném řízení je přípustná na základě písemného odůvodněného příkazu soudce, v případě prohlídky jiných prostor a pozemků na základě písemného odůvodněného příkazu policejního orgánu, s předchozím souhlasem státního zástupce (čl. 12 odst. 2 Listiny), jak tomu bylo v projednávané věci. Z příkazů, podkladů k jejich vydání a usnesení o zahájení trestního stíhání lze zjistit, že stěžovatel byl obviněn pro podezření ze spáchání trestného činu (skutku), který byl předmětem prověřování.
Podstatou ústavní stížnosti je však tvrzení stěžovatele, že v napadených příkazech absentuje zdůvodnění provedení jednotlivých prohlídek jako neodkladného úkonu.
Neodkladný úkon je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Jedná se o výjimku z obecného principu, podle něhož jsou jednotlivé úkony v trestním řízení činěny až po zahájení trestního stíhání (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 129/2000). Při provedení takového úkonu je nutné uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. Účelem zdůvodnění neodkladnosti úkonu je transparentnost postupu policejního orgánu a jeho následná kontrolovatelnost procesními stranami.
Pokud jde o náležitosti odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, resp. k prohlídce jiných prostor a pozemků, zejména dochází-li k těmto úkonům v počátcích prověřování trestní věci jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky.
Pouze za situace, pokud by příkazy k prohlídkám neobsahovaly zdůvodnění, proč jde o neodkladný úkon a tato skutečnost by nebyla seznatelná v minimálně nezbytném rozsahu ani z jejich odůvodnění ani interpretací, bylo by možno takové příkazy k prohlídkám považovat za porušující ústavně zaručená práva stěžovatele. Avšak ani absence podrobného zdůvodnění sama o sobě nezpůsobuje automaticky důkazní neúčinnost neodkladného úkonu, jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost úkonu byly splněny (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1813/07). Jinými slovy, nikoli nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti, ale absence věcných důvodů pro provedení neodkladného úkonu dosahuje ústavně právní roviny a porušuje ústavně zaručená práva stěžovatele. Taková situace v projednávané věci nenastala.
Lze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že obvodní soud v odůvodnění napadeného příkazu výslovně neuvedl odkaz na příslušné ustanovení trestního řádu o neodkladném úkonu. Nicméně z kontextu celého odůvodnění je v nezbytném rozsahu seznatelné, jak je vyžadováno nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1780/07, na který stěžovatel poukázal, že domovní prohlídka bude provedena před zahájením trestního stíhání jako neodkladný úkon, což nezastírá ani policejní orgán, který v podnětu státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 20. 4. 2009, čj. UOOZ-103/TČ-2008-27, k návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce sám uvedl, že domovní prohlídka je považována za úkon neodkladný.
Pokud jde o příkaz policejního orgánu k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 20. 4. 2009, z jeho odůvodnění vyplývá, a to i s odkazem na příslušné ustanovení trestního řádu upravující problematiku nedokladných úkonů, že prohlídka bude provedena jako neodkladný úkon, neboť vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání.
V obou případech zmíněné obavy, odůvodňující neodkladnost prohlídek, vyplývaly nejen ze skutečnosti, že se jednalo o dlouhodobou, organizovanou trestnou činnost deseti pachatelů, kteří spolu byli v častém kontaktu, ale také z faktu, že samotné prohlídky byly prováděny na více jak deseti různých místech České republiky. Z uvedeného vyplývala nutnost jejich řádné přípravy, koordinace, provázanosti a spolupráce zúčastněných policejních složek v rámci jednotlivých prohlídek, které musely být zahájeny ve stejný čas, aby se eliminovalo reálné riziko spočívající ve vzájemné informovanosti (varování) jednotlivých podezřelých osob, ať už mezi sebou, tak i jejich rodinnými příslušníky a kamarády navzájem, což by mohlo mít za následek ztrátu či zničení důkazů. Právě překvapivost tzv. prvního zásahu a znemožnění vzájemného varování mezi spolupachateli zvyšuje úspěšnost policejního vyšetřování (odlišné stanovisko soudce v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 183/03). Reálné riziko ztráty či zničení důkazů v případě časové prodlevy mezi zahájením trestního stíhání a provedením prohlídek logicky znamenalo nemožnost provedení prohlídek v pozdějším stadiu trestního řízení a odsunutí zahájení trestního stíhání po jejich provedení. Nezbytností vzájemné koordinovanosti zúčastněných osob byl způsoben jistý časový odstup mezi vydáním příkazů a samotným provedením prohlídek. Nejednalo se tedy o libovůli orgánů činných v trestním řízení, jak tvrdil stěžovatel.
O neodkladnosti úkonu a nezbytnosti jeho správného naplánování, koordinace a načasování svědčí i jednání stěžovatele, který se snažil před zahájením domovní prohlídky uprchnout, ale po služebním zákroku byl zadržen.
Jak je patrno z dalších okolností případu a podkladů, orgány činné v trestním řízení zkoumaly podmínky neodkladnosti a na základě shora uvedených konkrétních skutečností dospěly k odůvodněnému závěru o jejich existenci. Z uvedeného je zřejmé, že v projednávané věci existovaly věcné důvody pro provedení zmíněných prohlídek jako neodkladných úkonů. Z tohoto důvodu pochybení obecného soudu a státního zástupce nemá povahu vady, která by dosahovala ústavněprávní relevance.
Ačkoli opomenutí obvodního soudu a státního zastupitelství nedosahuje ústavně právní relevance, přesto je třeba na ně poukázat, zejména pokud v odůvodnění návrhu, resp. příkazu, neodkladnost provedení domovní prohlídky výslovně neuvedly. V této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje nutnost a povinnost všech orgánů činných v trestním řízení postupovat s nejvyšší pečlivostí a věnovat náležitou pozornost procesní čistotě jednotlivých procesních úkonů již od prvopočátku trestního řízení, aby nedocházelo ke zbytečnému zpochybňování jednotlivých důkazů a postupu orgánů činných v trestním řízení při jejich získávání a tím ke znehodnocování účelu trestního řízení jako celku.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl podle §43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zčásti jako návrh nepřípustný a zčásti jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. března 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu