ECLI:CZ:US:2010:1.US.2644.10.1
sp. zn. I. ÚS 2644/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Skoma-Lux s. r. o., se sídlem Olomouc, Polská 553/26, zastoupené JUDr. Michalem Filoušem, advokátem se sídlem Olomouc, Koželužská 5, proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 7. 7. 2010, čj. 2 KZT 1278/2009 - 33, a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 30. 4. 2010, sp. zn. 1 ZT 214/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Svou ústavní stížností společnost Skoma-Lux s. r. o. (dále jen "stěžovatelka") navrhla zrušení shora označeného usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze (dále též "krajské státní zastupitelství") a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce (dále též "okresní státní zastupitelství") pro porušení čl. 90 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Označeným usnesením krajské státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatelky proti usnesení okresního státního zastupitelství, kterým bylo rozhodnuto podle §307 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), že se podmíněně zastavuje trestní stíhání obviněného Ing. L. B. pro trestný čin zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1 trestního zákona (dále jen "TrZ") se zkušební dobou v trvání dvanácti měsíců.
Podle názoru stěžovatelky nebyly pro toto podmíněné zastavení trestního stíhání obviněného splněny zákonné podmínky.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána osobou zjevně neoprávněnou.
Ústavní soud se otázkou podání ústavní stížnosti poškozeným v trestním řízení zabýval již několikrát (viz např. usnesení ze dne 26. 2. 1997, sp. zn. II. ÚS 361/96, ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2118/08, nebo ze dne 25. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 3040/09). Zde konstatoval, že poškozený je samostatnou stranou řízení s poměrně širokými procesními právy (§43 trestního řádu). Poškozený má proti obžalovanému nárok na náhradu škody, která mu byla trestným činem způsobena, a je oprávněn navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Vymezení trestného činu, jeho stíhání a potrestání pachatele je věcí vztahu mezi státem a pachatelem. Nejedná se o vztah mezi pachatelem a poškozeným (ačkoliv poškozený má přiznána určitá procesní práva).
Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že zákonem stanovené podmínky pro podmíněné zastavení byly splněny. Obviněný se k činu v průběhu přípravného řízení doznal, jeho doznání se vztahovalo k celému skutku, na všechny jeho skutkové okolnosti naplňující zákonné znaky stíhaného trestného činu. Škodu, jak byla zjištěna v přípravném řízení, poškozeným uhradil. V této souvislosti je vhodné poznamenat, že pokud jde o způsobenou škodu, vychází se vždy z výše škody, jak byla zjištěna v průběhu trestního řízení, a nikoli jen z údajů poškozeného. Jestliže jsou splněny všechny zákonné podmínky pro aplikaci institutu podmíněného zastavení trestního stíhání, jak tomu bylo v projednávané věci, pak nesouhlas stěžovatelky s podmíněným zastavením trestního stíhání, vycházející z jejího přesvědčení, že nebyla odškodněna, resp., že jí nebyla uhrazena plná výše škody, jak požadovala, není překážkou pro postup podle §307 odst. 1 TrŘ.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že z námitek stěžovatelky uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že jejím podáním sledovala ochranu svých majetkových práv, konkrétně přiznání nároku na náhradu škody, která jí jednáním obviněného vznikla, a to v plné, a nikoli "pouze" poměrné výši, jak tomu bylo v projednávané věci. Pokud tedy, jako poškozená v trestním řízení, sledovala ochranu a zajištění svých majetkových práv, je nepochybné, že bez ohledu na výsledky trestního řízení má možnost podat občanskoprávní žalobu na náhradu škody.
S ohledem na výše uvedené postupoval Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2010
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu