ECLI:CZ:US:2010:1.US.463.10.1
sp. zn. I. ÚS 463/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného JUDr. Vladimírou Feistauerovou, advokátkou, se sídlem Čechova 1267, 293 01 Mladá Boleslav, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 12 To 482/2009, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 2. 2010, stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 22. 12. 2009 (dále jen "usnesení krajského soudu"), kterým byla podle §148 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") zamítnuta jako opožděně podaná jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Jičíně (dále jen "okresní soud") ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 8PP 91/2009 (dále jen "usnesení okresního soudu"), jímž byla ve smyslu §61 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon") zamítnuta jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu postupně uložených trestů odnětí svobody.
Stěžovatel má za to, že odmítnutí jeho stížnosti jako opožděné nebylo na místě. Odkazuje přitom na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 457/05 a IV. ÚS 2519/07, podle kterých lhůta k podání stížnosti proti usnesení, jímž bylo v trestním řízení rozhodnuto o opravném prostředku, běží až od doručení opisu usnesení, nikoliv od jeho vyhlášení, i kdyby byl stěžovatel vyhlášení přítomen. Jestliže je stěžovateli nutno ve smyslu §137 odst. 4 trestního řádu doručit opis usnesení okresního soudu, pak jeho přítomnost při vyhlášení citovaného usnesení nezaložila účinky oznámení, které nastalo až doručením opisu usnesení. Opačný závěr by nutil oprávněnou osobu podat stížnost proti usnesení, aniž by se mohla seznámit s jeho písemným vyhotovením a povinnost doručit opis usnesení by se pak jevila jako samoúčelná.
Z uvedených důvodů se stěžovatel domnívá, že byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
II.
Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.
Krajský soud uvedl toliko to, že odkazuje na své rozhodnutí, pokládá jej nadále za správné a navrhuje proto ústavní stížnost odmítnout.
Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo.
Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržené vyjádření stěžovateli k replice, neboť neobsahovalo žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci.
III.
Pro posouzení, zda v daném případě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, si Ústavní soud vyžádal od okresního soudu předmětný spis sp. zn. 8 PP 91/2009 (dále jen "spis okresního soudu"). Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ustanovení §137 odst. 1 ve spojení s ustanovením §143 odst. 1 trestního řádu, vyplývá, že stížnost proti usnesení lze podat do tří dnů. Tato lhůta se počítá od oznámení usnesení. Zákon určuje dvě formy oznamování usnesení - buď jeho vyhlášením v přítomnosti dotčené osoby, anebo doručením jeho opisu nepřítomné osobě. Výjimkou je usnesení, kterým bylo rozhodnuto o opravném prostředku, které je nutno doručovat vždy.
Ve věci stěžovatele bylo usnesením okresního soudu, vůči němuž stěžovatelova stížnost směřovala, rozhodováno o jeho žádosti o podmíněné propuštění. O usnesení o opravném prostředku se tedy, na rozdíl od případů řešených stěžovatelem uváděnými nálezy Ústavního soudu, nejednalo. Jestliže se stěžovatel domnívá opak, není zřejmé z čeho své přesvědčení dovozuje. Ústavní soud má ve shodě s krajským soudem za to, že přítomnost stěžovatele při vyhlášení usnesení v tomto případě založila právní účinky oznámení předmětného usnesení jeho vyhlášením ve veřejném zasedání, a nikoli až doručením jeho písemného vyhotovení (obdobně viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1623/10).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2010
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu