ECLI:CZ:US:2010:1.US.560.10.1
sp. zn. I. ÚS 560/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci návrhu M. H. a Š. S., advokátem nezastoupených, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 26. 2. 2010 se na Ústavní soud obrátili stěžovatelé s podáním, které označili jako "Ústavní stížnost a ústavní žaloba". V rubrice pak pod označením "ústavní stěžovatel" uvedli "S. S." a současně k tomu dodali: "Zástupce jako Rechtsbeistand ústavní stěžovatelky k Ústavnímu soudu ČR - Brno". M. H. označili jako "žalobkyně a stěžovatelka k Ústavnímu soudu ČR-Brno". Pod označením "žalovaní" uvedli stěžovatelé "soudce a soudkyně, které se zúčastňují na trestné činnosti zneužití funkce veřejného činitele, ve prospěch klientelismu, a zapojení do organizovaného zločinu se zjevnou korupcí - s advokáty a s bývalými spolumajiteli domu p. V., p. K., p. H., s Policií ČR, se Státním zastupitelstvím, s exekuční Komorou ČR Praha" a jmenovaly dále konkrétní firmy. Dále žádají Ústavní soud, "aby ... prověřil hloubkovou kontrolou žalovaný Obvodní soud pro Prahu 3, z důvodu zjevného zločinného spolčení za účelem prosadit za každou cenu nezákonnost a protiprávnost s konečným cílem vystěhovat bezúhonnou nájemnici z bytu č. 16, 2. kategorie se značnou sníženou kvalitou bytu /holobytu/ na ulici." Dále navrhují, aby Ústavní soud zrušil "dosavadní všechna nezákonná rozhodnutí vydaná u Obvodního soudu Pro Prahu 3, u Městského soudu v Praze, u Vrchního soudu v Praze, u Nejvyššího soudu ČR, u Nejvyššího správního soudu v ČR v kauzách žalob a protižalob, versus nájemnice p. M. H.-S. S." a uvádí konkrétní spisové značky.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ukládá soudci zpravodaji u každého podaného návrhu nejprve zkoumat, zda vykazuje nutné formální náležitosti a předpoklady, zda byl podán včas, osobou k tomu oprávněnou, zda jde o návrh přípustný a zda je Ústavní soud k projednání návrhu příslušným. Soudce zpravodaj dospěl k závěru negativnímu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem [§72 odst. 1 písm. a) o Ústavním soudu]. Fyzické a právnické osoby musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem. V plné moci musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem (§31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Ze samotného návrhu musí být mimo jiné patrno, které věci se týká a co se jím sleduje, text musí obsahovat pravdivé vylíčení rozhodných skutečností, označení dovolávaných důkazů a konečně sdělení, čeho se navrhovatel domáhá (§34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Znění stížnostního návrhu, tedy to, jak má Ústavní soud ve věci rozhodnout, pak musí odpovídat znění zákona (§82 zákona o Ústavním soudu). Stížnost musí být dále předložena v takovém počtu stejnopisů, aby jeden zůstal u soudu a aby každému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, kteří jsou ve stížnosti označeni, mohl být doručen jeden stejnopis (§34 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Současně musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který byl k ochraně práva použit (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Posuzované podání uvedeným požadavkům nevyhovuje. Z níže uvedených důvodů však již soudce zpravodaj stěžovatele k odstranění formálních nedostatků jejich návrhu nevyzýval a rozhodl o něm.
Ústavní soud uvedl v usnesení sp. zn. II. ÚS 2946/08 ze dne 11. 12. 2008 následující:
"Předně z evidence Ústavnímu soudu došlých návrhů vyplývá, že stěžovatelé, ať už každý sám či oba společně, zde iniciovali v minulosti již celou řadu dalších řízení. V jejich průběhu byli opakovaně (namátkou lze uvést např. řízení vedená pod sp. zn. III. ÚS 1730/07, II. ÚS 760/06, IV. ÚS 432/06, II. ÚS 66/06, II. ÚS 1/06, III. ÚS 379/05, či I. ÚS 352/05) řádně a podrobně poučeni o zákonných náležitostech ústavní stížnosti s důrazem na povinné zastoupení advokátem. Přesto se stěžovatelé na Ústavní soud obracejí znovu sami, nikoliv prostřednictvím kvalifikovaného zástupce, a to s podáním se zásadními obsahovými nedostatky.
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak je opačný postup stěžovatelů evidentně záměrný. Setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování se pak jeví být postupem formalistickým a neefektivním.
Na základě popsané situace je za přiměřeného užití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu dán důvod pro odmítnutí návrhu."
Ústavní soud nemá důvodu se od citovaného usnesení sp. zn. II. ÚS 2946/08 odchýlit. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost s přiměřeným použitím §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rovněž odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2010
Vojen Guttler v. r.
soudce zpravodaj