ECLI:CZ:US:2010:2.US.1356.09.1
sp. zn. II. ÚS 1356/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti MUDr. K. D., zastoupené Mgr. et Mgr. Petrou Harantovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Lochotínská 18, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 2. 2009 ve věci sp. zn. 61 Co 7/2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni s odvoláním na porušení ustanovení čl. 2 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.
Rubrikovaným rozsudkem rozhodl krajský soud (jako soud odvolací) tak, že uložil otci nezletilé platit s účinností od 1. 7. 2008 výživné ve výši 15.000,- Kč. Účinností tohoto rozhodnutí byl současně otec nezletilé zbaven dosavadní povinnosti složit na účet vedený u Československé obchodní banky, a.s. částku 500.000,- Kč ve prospěch nezletilé s tím, že současně musí vždy do dne 30. 6. a 31. 12. každého roku doplnit tento účet do výše 500.000,- Kč.
Stěžovatelka považuje napadené rozhodnutí odvolacího soudu za protiústavní, neboť bylo o povinnosti hradit výživné rozhodnuto zpětně. Rozhodnutí krajského soudu nadto odporuje dle stěžovatelky ustanovení §99 odst. 1 zákona o rodině, neboť nedošlo k takové změně poměrů, jež by odůvodňovala změnu výše výživného. Svévolná aplikace podústavního práva má přitom dle stěžovatelky za následek zásah do základních práv a svobod nezletilé a její matky (stěžovatelky), neboť krajský soud rozhodl o snížení životní úrovně nezletilé při zachování stejné životní úrovně jejího otce.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavnímu soudu nenáleží s ohledem na jeho postavení a pravomoc (čl. 83 Ústavy) právo přezkumného dohledu nad činností obecných soudů, a do jurisdikční činnosti obecných soudů proto může zasáhnout toliko tehdy, pokud tyto soudy nepostupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Úkolem Ústavního soudu tak není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci obecných soudů a nebyl-li zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry obecného soudu a vykonanými skutkovými zjištěními, nepřísluší mu provedené důkazy hodnotit, a to ani kdyby se s jejich hodnocením, tak jak jej učinily obecné soudy, sám neztotožňoval.
Podstata projednávané ústavní stížnost spočívá v tvrzení stěžovatelky, že nebyly naplněny podmínky, jež by odůvodňovaly změnu výživného, neboť nedošlo k žádné podstatné změně poměrů ve smyslu ustanovení §99 odst. 1 zákona o rodině.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelčiny námitky se týkají především aplikace a interpretace podústavního práva, hodnotil Ústavní soud s ohledem na výše uvedené, zda odvolací soud v předmětném řízení svévolně neaplikoval rozhodné právní normy bez rozumného odůvodnění či propojení s jakýmkoliv ústavně chráněným účelem, zda učiněné skutkové závěry nejsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, respektive zda nedošlo ke zcela svévolnému stanovení výše výživného (srov. kupříkladu usnesení ze dne 8. 8. 2005 ve věci sp. zn. II. ÚS 98/05, usnesení ze dne 28. 6. 2006 ve věci sp. zn. I. ÚS 32/06 nebo usnesení ze dne 15. 11. 2007 ve věci sp. zn. II. ÚS 1934/07).
Žádný z předestřených důvodů ospravedlňujících případný kasační nález však Ústavní soud po zvážení stěžovatelčiných námitek a po prostudování vyžádaného soudního spisu neshledal.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí mj. uvádí: "Přehledy výdajů předložené matkou jsou neprůhledné, paušalizující a jejich součet se neblíží částce, která byla matce na účet poskytnuta. Jde o hrubé zneužívání peněžních prostředků poskytovaných ve prospěch nezletilé, částka 500.000,- Kč přesahuje možnosti nezletilé toto výživné spotřebovat. Uvedený způsob nakládání s výživným je v rozporu se zájmem nezletilé, protože nad míru zatěžuje jejího otce a současně neodůvodněně zvýhodňuje matku, aniž by tomu odpovídal prospěch na straně nezletilé. To vše za situace, kdy otec (a jeho rodiče) poskytují nezletilé další plnění (mimo rámec výživného). I když nejde o obvyklou změnu poměrů rodičů nebo potřeb dítěte (§99 odst. 1 zákona o rodině), nelze pominout zneužívání peněžních prostředků určených na výživu nezletilé v míře, která svědčí pro podstatnou změnu poměrů (jako výsledek interakce poměrů všech tří dotčených osob). V zájmu nezletilé je úprava částky výživného tak, aby se nezletilé dostávaly prostředky uspokojující její možné nadstandardní potřeby a aby nadměrně nepoškozovala otce a nezvýhodňovala matku (event. její blízké). Jinak řečeno, chování matky lze považovat za změnu poměrů, které odůvodňuje úpravu (sníženého) výživného."
Jak vyplývá z (mj. i citované části) odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, provedl krajský soud rozsáhlé dokazování a zjišťování skutkového stavu věci. Ústavní soud neshledal, že by v procesu dokazování došlo k porušení ústavně zaručených práv tím, že by některé důkazy byly neprávem opomenuty nebo byly získány v rozporu s procesními předpisy, příp. že by došlo k svévolnému hodnocení důkazů. Odůvodnění napadených rozhodnutí je transparentní (uvádí, jaké skutečnosti byly vzaty za prokázané a jaké právní závěry z nich byly vyvozeny) a Ústavní soud v něm neshledává prvky libovůle či porušení procesních předpisů při hodnocení důkazů.
Odvolací soud v souladu s provedenými důkazy uvedl, jaké skutečnosti vzal za prokázané a jaké právní závěry z nich vyvodil. Poměry obou rodičů pro účely stanovení výživného posuzoval jak z hlediska jejich příjmů (finančních prostředků), tak celkových majetkových poměrů, jejich možností a schopností. Ústavní soud zde proto neshledává porušení postulátu spravedlnosti ve smyslu práva na spravedlivé rozhodnutí (tj. neshledal extrémní nesoulad skutkových zjištění s právními závěry, ani prvky libovůle při aplikaci §99 odst. 1 zákona o rodině - srov. Hrušáková, Milana a kol.: Zákon o rodině, 4. vydání, Praha: C.H.Beck, s. 478, 479).
Závěrem je Ústavní soud nucen konstatovat, že v konkrétní věci se nejedná o problém řešitelný na úrovni ústavního práva, nýbrž jde o problematiku řešenou právem podústavním na úrovni obecných soudů, přičemž Ústavní soud není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace ustanovení zákona o rodině, neshledá-li současně i porušení některého ze základních práv či svobod, což se v dané věci nestalo.
Shrnutím řečeného Ústavní soud uzavírá, že právní názor odvolacího soudu učiněný v projednávané věci nevybočuje z mezí zákona, je z ústavního hlediska plně akceptovatelný a jeho odůvodnění je ústavně konformní a srozumitelné. Okolnost, že se stěžovatelka se závěry vyslovenými v napadených rozhodnutích neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost její ústavní stížnosti. Právní závěry, které obecné soudy v napadených rozhodnutích učinily, jsou výsledkem aplikace práva, jež se nachází zcela v mezích ústavnosti.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu