ECLI:CZ:US:2010:2.US.2457.10.1
sp. zn. II. ÚS 2457/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti R. G., zastoupeného Mgr. Barbarou Wilczkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 7 To 148/2010-365 ze dne 27. května 2010, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 6 T 108/2005-354 ze dne 20. dubna 2010, za účasti 1) Krajského soudu v Ostravě a 2) Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníků řízení, a 1) Krajského státního zastupitelství v Ostravě a 2) Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 20. srpna 2010 a na výzvu Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 1. října 2010 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Usnesením soudu prvního stupně byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení ve věci, v níž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 6 T 108/2005-202 ze dne 21. prosince 2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 7 To 45/2007-224 ze dne 29. března 2007 pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu tří let. Usnesením soudu druhého stupně pak byla zamítnuta jako nedůvodná jeho stížnost. Stěžovatel má zato, že napadenými usneseními byla porušena jeho základní práva podle čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. V ústavní stížnosti je konkrétně namítáno, že obecné soudy neposoudily důsledně okolnosti vyplývající ze spisu policejního orgánu č. j. ORNJ-2644/TČ-2007-05, výpověď svědka Š. provedenou ve veřejném zasedání, a skutečnost, že stěžovatel podal na něj trestní oznámení. Uvedený svědek měl svým jednáním stěžovatele poškodit. Z komplexu toho všeho vyvozuje, že v době uzavírání smlouvy s poškozeným B. nemohl vědět, že nebude moci dostát svým závazkům. Nebyla tedy podle něj prokázána subjektivní stránka trestného činu. Má tedy zato, že byly dány důvody pro obnovu řízení.
3. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti setrvale zdůrazňuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti, a není tedy povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Může tak činit jen tehdy, jestliže současně shledá porušení základního práva či svobody, protože základní práva a svobody vymezují nejen rámec normativního obsahu, ale také rámec interpretace a aplikace norem podústavního práva. Svévole při aplikaci (např. nerespektováním kogentní normy) anebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý právní formalismus), pak znamenají porušení základního práva či svobody (např. sp. zn. I. ÚS 558/01, N 136/31 SbNU 205; aj.).
4. Účel řízení o povolení obnovy původního řízení, které bylo skončeno pravomocným odsuzujícím rozhodnutím, sleduje odstranění justičního omylu. Veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě, ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím. Řízení o povolení obnovy v souladu s aprobací provedenou ústavním pořádkem prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek. Podle ustanovení §278 odst. 1 trestního řádu se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele, nebo by uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu (nález sp. zn. II. ÚS 2445/08 ze dne 30. července 2009).
5. Z odůvodnění napadených usnesení obecných soudů vyplývá, že oba shodně dospěly k závěru, že nebyly zjištěny nové skutečnosti, které by nebyly známy soudu v době vydání meritorního rozhodnutí. Byly provedeny výslechy svědka Š. a poškozeného B. a důkazu spisem policejního orgánu č. j. ORNJ-2644/TČ-2007-05. Z nich bylo zjištěno, že v době, kdy převzal stěžovatel od poškozeného B. zálohu ve výši celkem 72.000 Kč na zhotovení jedenácti kusů dubových dveří, neměl stroje a nástroje k jejich zhotovení, neboť je již rok předtím převedl na svědka Š. Z toho obecné soudy vyvodily, že ani nově provedené důkazy nezpochybňují zavinění stěžovatele. Tyto úvahy jsou přesvědčivé a logické, a námitky stěžovatele tak lze považovat za polemiku, která sama o sobě není způsobilá posunout věc do ústavněprávní roviny (sp. zn. II. ÚS 294/95, N 63/5 SbNU 481). Nad rámec úvah obecných soudů lze snad k uplatněným námitkám dodat, že z trestněprávního hlediska nemohlo být v onom konkrétním případě významné, zda byla mezi stěžovatelem a svědkem Š. uzavřena smlouva kupní či smlouva o zástavě movitých věcí, ani zda následně byly některé z převedených věcí stěžovateli vráceny, protože podstatné pro rozhodnutí o vině v dané věci bylo, zda měl stěžovatel v rozhodné době k dispozici stroje a nástroje potřebné k provedení sjednané zakázky. K otázce, zda měl stěžovatel možnost zakázku provést jinak, pak bylo obecnými soudy zjištěno, že v rozhodné době neplnil stěžovatel závazky vůči různým odběratelům. Proto lze závěry obecných soudů považovat za ústavně souladné.
6. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu