ECLI:CZ:US:2010:2.US.3154.10.1
sp. zn. II. ÚS 3154/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. Š., zastoupené JUDr. Jiřím Feichtingerem, advokátem Advokátní kanceláře ve Znojmě, Mariánské náměstí 6, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2003 a ze dne 26. 11. 2007 sp. zn. 7 C 1056/95, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2007 č.j. 17 Co 331/2003-639 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 11. 2009 č.j.28 Cdo 2729/2009-761, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, rovnost stran v řízení a práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Právní zástupce stěžovatelky v ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutím České advokátní komory ze dne 7. září 2010 byl ustanoven zástupcem stěžovatelky v řízení o ústavní stížnosti sp. zn. I. ÚS 156/10. Vzhledem k tomu, že jak vyplývá ze spisového materiálu, byla ústavní stížnost, vedená pod uvedenou spisovou značkou, podaná stěžovatelkou prostřednictvím advokáta JUDr. J. B., usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2010 odmítnuta z důvodu nedoložení zvláštní plné moci advokáta pro zastupování v řízení před Ústavním soudem, stěžovatelka podává ústavní stížnost znovu prostřednictvím dalšího advokáta.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, Ústavní soud ji proto nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.
Z tvrzení stěžovatelky a obsahu spisů vedených u Ústavního soudu pod sp.zn. I. ÚS 156/10 a sp. zn. II. ÚS 3154/10 je zřejmé, že stěžovatelka se nyní projednávanou ústavní stížností domáhá zrušení týchž rozhodnutí jako ve věci sp.zn. I. ÚS 156/10. Ve svém prvním návrhu vedeném pod touto spisovou značkou však uvádí, že lhůta k podání ústavní stížnosti proti těmto rozhodnutím skončila dne 19. 1. 2010. Ústavní soud přesto u Okresního soudu ve Znojmě ověřil, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, od nějž je třeba odvíjet lhůt u k podání ústavní stížnosti nabylo právní moci 23. 11. 2009, z čehož rovněž nesporně vyplývá, že lhůta pro podání ústavní stížnosti stěžovatelkou ke dni podání nyní projednávané věci již marně uplynula.
Za dané situace je evidentní, že se jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem. Ústavní soud proto ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to aniž by bylo nutno vyzývat stěžovatelku a jejího zástupce k odstranění vad podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2010
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj