ECLI:CZ:US:2010:2.US.3180.09.1
sp. zn. II. ÚS 3180/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. M. F., zastoupené JUDr. Janem Křečkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Nám. Míru 15, proti rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 687/2009 ze dne 8. září 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou dne 9. prosince 2009 napadla stěžovatelka shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané ve sporu s Bytovým družstvem Karpatská - Amurská 1, 3, 5 a 7 v likvidaci, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 474/2006 ze dne 19. prosince 2007 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 34 C 146/2002 ze dne 24. března 2006, vyjma výroku o příslušenství pohledávky, a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Stěžovatelka napadá rozhodnutí obecného soudu zejména s argumentací, že soud porušil její ústavní právo, které vyplývá z čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), neboť povinnosti jí mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích. Stěžovatelka má za to, že v konkrétním případě překročil právní názor Nejvyššího soudu meze zákona a zavázal tak soudy nižších stupňů povinností rozhodnout takovým způsobem, který je v rozporu s čl. 11 odst. 3 Listiny, neboť má být zneužito vlastnického práva bytového družstva na újmu práv stěžovatelky.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru se nejdříve zabýval otázkou projednatelnosti (přípustnosti) návrhu z pohledu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jedním z důvodů, pro který je ústavní stížnost nepřípustná, je okolnost, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Přitom pojem "vyčerpání" znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Jak Ústavní soud zjistil z příloh i vlastního podání stěžovatelky, rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutí konečné, tj. u obecných soudů nadále probíhá řízení a stěžovatelce jsou k dispozici procesní prostředky k ochraně jejích práv. S ohledem na zásadu přezkumu věcí pravomocně skončených, nezbývá než odmítnout stížnost jako nepřípustnou.
Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Zásadně nepřípustné jsou ústavní stížnosti proti kasačním rozhodnutím, tj. rozhodnutím, jimiž se rozhodnutí instančně podřízeného orgánu ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení, neboť se nejedná o konečné rozhodnutí a v dalším řízení mohou účastníci řízení uplatnit příslušné procesní prostředky na ochranu svých práv (srov. nález II. ÚS 248/04 ze dne 31. srpna 2005, usnesení IV. ÚS 125/06 ze dne 30. března 2006).
Závěrem Ústavní soud připomíná, že jsou-li ve hře základní práva, musí být chráněna cestou všech opravných prostředků. Závaznými kompetenčními normami jsou i pro obecné soudy čl. 4 a čl. 95 Ústavy České republiky, zavazující soudní moc k ochraně základních práv a svobod.
Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako předčasný a tudíž nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2010
Pavel Rychetský
soudce zpravodaj