ECLI:CZ:US:2010:3.US.2033.10.1
sp. zn. III. ÚS 2033/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. V., zastoupené Mgr. Ondřejem Lněničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 409/19, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 21 Cdo 4744/2008-110, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007, č. j. 58 Co 322/2007-73, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") a čl. 1, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") - zrušil v záhlaví uvedené rozsudky obecných soudů.
Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 5. 12. 2006, č. j. 6 C 233/2005-37, vyhověl žalobě, jíž se stěžovatelka (vydražitelka) domáhala určení, že je neplatná veřejná dobrovolná dražba "pozemku parcelní číslo 363/8 o výměře 3776 m2, ostatní plocha - manipulační, ležícího v katastrálním území Úvaly u Prahy, obci Úvaly", kterou "organizovala" vedlejší účastnice společnost MEXX CLANROY, a. s. (dříve Clanroy Sales, a. s., nebo CLANROY, a. s.), a jež "se konala dne 17. 2. 2005".
K odvolání vedlejších účastníků Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
Dovolání stěžovatelky dovolací soud rovněž napadeným rozsudkem zamítl (§243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř.); vysvětlil, že dovolání je přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., uzavřel však, že není důvodné.
V ústavní stížnosti stěžovatelka vytýká odvolacímu a dovolacímu soudu, že "pouze poukázaly" na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, podle kterého vydražitel není osobou oprávněnou (věcně legitimovanou) k žalobě o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o veřejných dražbách"), a nezkoumaly blíže, zda u ní "je či není dán zájem na vyslovení neplatnosti dražby". Stěžovatelka dovozuje, že dražba měla "ve svých důsledcích negativní vliv i na její majetkové postavení"; předmět dražby byl v dražební vyhlášce nepřesně označen, neboť postrádal údaj, že jde o pozemek vedený ve zjednodušené evidenci původního pozemkového katastru, a nikoli v katastru nemovitostí. Obnovou katastrálního operátu byl s účinností ke dni 7. 3. 2005 (potvrzení o nabytí vlastnictví v dražbě je datováno dnem 28. 4. 2005) "rozdělen a přečíslován" a došlo ke změně vyznačení hranice pozemku, v jejímž důsledku je nyní "více než 50 % plochy dotčených pozemků ... zatíženo právní vadou spočívající v umístění komunikace". Vedlejší účastnice společnost MEXX CLANROY, a. s., tyto okolnosti v dražební vyhlášce neuvedla, čímž podle stěžovatelky nedostála povinnosti označit práva a závazky na předmětu váznoucí a s ním spojené, pokud podstatným způsobem ovlivňují hodnotu předmětu dražby [§20 odst. 1 písm. d) zákona č. 26/2000 Sb.].
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.
Ústavní stížnost je ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadené rozhodnutí je konformní se závěry, jež Ústavní soud již dříve vyslovil, a jimiž je rozhodnutí obecných soudů fakticky aprobováno, ať již k tomu došlo předtím nebo poté.
To je významné potud, že tak je tomu i v posuzované věci.
Právní názor uplatněný odvolacím a dovolacím soudem, podle kterých vydražitel není aktivně legitimovaným subjektem k podání žaloby ve smyslu ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách Ústavní soud aproboval již usneseními ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. III. ÚS 1340/07, jakož i ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. IV. ÚS 406/08.
Stěžovatelce (s odkazem usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. III. ÚS 429/08) se již jen připomíná, že právní stav předmětné nemovitosti (v den konání dražby), včetně odpovídajících "rizik", byl zjistitelný z pozemkové evidence, ovládané rovněž zásadou formální publicity [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2690/2006, podle kterého vydražitel nenabývá vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jestliže není možné spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím ke všem okolnostem případu - dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo předmět dražby) nebo kdo je vydražitelem]. Jinak řečeno, stěžovatelce k prosazení zájmu, který sleduje, byly objektivně k dispozici jiné procesní prostředky, než ku kterým se uchýlila (což samozřejmě neznamená, že by byly v její věci úspěšné).
Stěžovatelkou oponované potvrzení o nabytí vlastnictví ve smyslu podle §31 odst. 1 zákona o veřejných dražbách není právním důvodem (titulem) nabytí vlastnictví; má jen deklaratorní povahu, a dražebník jím pouze osvědčuje, že (dříve) nastaly určité skutečnosti, jež jsou podle §30 odst. 1 tohoto zákona za právní důvod nabytí vlastnictví určité osoby (vydražitele) pokládány (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1578/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 39/2005).
Důvod k aplikaci ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je tak doložen, a tím i důvod, aby posuzovanou ústavní stížnost (jako předchozí směřující proti obdobným usnesením) Ústavní soud coby návrh zjevně neopodstatněný odmítl rovněž.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu n e n í odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu