ECLI:CZ:US:2010:3.US.2768.09.1
sp. zn. III. ÚS 2768/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) Ing. M. P. a 2) RNDr. P. P., zastoupených Milanem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze 9, Lánská 65, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2009 sp. zn. 54 Co 200/2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označeného (celého) rozsudku s tím, že brojí proti výroku o nákladech řízení, kterým jim odvolací soud uložil povinnost k náhradě těchto nákladů žalobkyni. Vyslovili přesvědčení, že navrhovatelka nebyla ve věci úspěšná tak, jak to uvádí ve svém rozhodnutí odvolací soud, a proto ji neměly být náklady řízení přiznány. Poukázali na to, že v návrhu na zrušení spoluvlastnictví a v průběhu řízení jim nenabízela vyplacení odpovídající ceny za jejich podíl, nýbrž částku podstatně nižší a poskytovanou ve splátkách. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně zrušil spoluvlastnictví k nemovitosti, kterou přikázal navrhovatelce s povinností zaplatit za jejich podíly částku podstatně vyšší, než nabízela, a náhradu nákladů řízení jí nepřiznal, podala si proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 12 C 102/2002 odvolání. Již z tohoto odvolání lze dovodit, že žalobkyně neměla před soudem I. stupně plný úspěch, a proto, když odvolací soud ve výroku ve věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 potvrdil, neměl jeho rozhodnutí o nákladech řízení měnit. Poněvadž tak učinil, cítí se dotčeni v právu na spravedlivý proces, zakotveném v Listině základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvod k odmítnutí návrhu je dán také zjištěním, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené nebo osobou neoprávněnou [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, §43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu, spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 12 C 102/2002 a zde obsažené listiny o dni doručení rozsudku soudu II. stupně prvnímu žalovanému, nyní stěžovateli (č. l. 432 spisu) bylo zjištěno, že ten stížností napadené rozhodnutí obdržel 24. 8. 2009, podání k doručení Ústavnímu soudu bylo učiněno dne 26. 10. 2009, přičemž poslední den 60 denní lhůty nastal v pátek 23. 10. 2009. Nutno tedy konstatovat, že první stěžovatel podal ústavní stížnost po lhůtě k tomu stanovené, a proto její odmítnutí je důvodné podle §43 odst. 1 písm. b) výše citovaného zákona o Ústavním soudu.
Včas podaná ústavní stížnost druhého navrhovatele, směřující do výroku odvolacího soudu, jímž změnil výrok o nákladech řízení tak, že jej zavázal k úhradě nákladů žalobkyni a České republice, byla shledána zjevně neopodstatněnou, když zásah do práva, kterého se v návrhu dovolával, shledán nebyl. Z obsahu ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i z obsahu výše označeného spisu bylo zjištěno, že soud II. stupně, který k odvolání žalobkyně proti celému rozsudku přezkoumal rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci samé, tj. rozhodnutí o způsobu finančního vypořádání mezi spoluvlastníky, včetně spojeného výroku o zrušení spoluvlastnictví a přikázání podílů žalovaných žalobkyni, jakož i o nákladech řízení, rozhodl opodstatněně a své výroky, týkající se nejen potvrzení rozsudku ve věci samé ale i změny rozhodnutí o nákladech řízení, řádně odůvodnil - v tomto směru také poukazem na průběh a výsledek řízení, na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a na znění §142 odst. 1 a §150 občanského soudního řádu. K závěrům odvolacího soudu ve věci nákladů řízení před soudem I. stupně, opírajícím se o hodnocení důkazů, jež vedly ke zrušení spoluvlastnictví účastníků a tedy k vyhovění žalobě, nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR), vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" jimi učiněné hodnocení důkazů, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval - Ústavní soud není totiž oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad touto jejich činností, pokud soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy ČR). Uvedené se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Odvolací soud se při hodnocení důkazů, na základě nichž rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky před soudem I. stupně, nedostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.). Lze dodat, že obsah podání žalovaných v řízení zahájeném na návrh žalobkyně nesvědčil o jejich ochotě ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jak v ústavní stížnosti je tvrzeno - mj. na č. l. 6 spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 12 C 102/2002 navrhují prodej nemovitosti, na č. l. 17 reálné její rozdělení, stejně jako na č. l. 35 a u jednání soudu dne 3. 11. 2005 (č. l. 215), kdy návrh žalobkyně na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví byl následně zamítnut - k jejímu odvolání pak rozsudek soudem II. stupně dne 4. 10. 2006 zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení (č. l. 246 spisu).
Pro výše uvedené byl návrh druhého stěžovatele směřující proti napadenému rozsudku - proti výrokům o nákladech řízení odmítnut jako zjevně neopodstatněný, proti dalším pak jako podaný osobou zjevně neoprávněnou, když jde o výroky, kterými byla přes odvolání žalobkyně (nikoliv žalovaných) rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé potvrzena [§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2010
Vladimír Kůrka
předseda senátu Ústavního soudu