ECLI:CZ:US:2010:3.US.453.10.1
sp. zn. III. ÚS 453/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Z. Č., právně zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem ve Vyškově, Puškinova 5, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2009 č. j. 91 T 205/2007-71, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu, neboť jím mělo dojít k porušení jeho ústavními předpisy garantovaných základních práv.
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, bylo v záhlaví označeným usnesením Městského soudu v Brně podle §60 odst. 1 tr. zákona č. 40/1961 Sb., ve znění účinném do 1. 1. 2010 (dále jen "tr. zák.") rozhodnuto, že stěžovatel (v trestní věci "odsouzený") vykoná trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jenž mu byl uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 25. 9. 2007 č. j. 91 T 205/2007-49, za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 28 měsíců.
Předmětné rozhodnutí obecný soud odůvodnil poukazem na skutečnost, že stěžovatel byl ve lhůtě podmíněného odsouzení uznán vinným ze spáchání trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4. 11. 2008 sp. zn. 1 T 83/2008, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2008, byl stěžovateli za uvedený trestný čin uložen trest obecně prospěšných prací o výměře 400 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 roků.
V projednávané ústavní stížnosti stěžovatel namítal nesprávnost napadeného rozhodnutí, neboť ke dni účinnosti nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. od 1. 1. 2010 přestalo být řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění trestným činem. Dle stěžovatele mělo být z uvedených důvodů podmíněné odsouzení ponecháno v platnosti.
II.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není povolán k superrevizi jejich rozhodnutí v rovině jednoduchého práva. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka. Z takto vymezeného rámce své přezkumné pravomoci Ústavní soud vycházel i v projednávaném případě.
Z odůvodnění ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv ve skutečnosti, že obecný soud při rozhodování ve smyslu §60 odst. 1 tr. zák. o tom, že se podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, nijak nezohlednil skutečnost, že právní úprava účinná od 1. 1. 2010 dekriminalizovala jednání ve smyslu někdejšího trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Argumentace stěžovatele však vychází z nesprávného výkladu ust. §58 až §60 tr. zák. a z nepochopení institutu podmíněného odsouzení.
Podle §60 odst. 1 věta první tr. zákona, jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. "Vedení řádného života" [srov. §33 písm. g) tr. zák.] odsouzeným ve zkušební době podmíněného odsouzení nelze ztotožňovat s pouhou skutečností, že se stěžovatel ve zkušební době nedopustil dalšího trestného činu. Vedení řádného života obecně vzato vyžaduje, aby pachatel dodržoval právní řád jako celek a dodržoval i další normy občanské společnosti. Pro rozhodnutí dle §60 odst. 1 tr. zák. musí obecný soud zvážit všechny okolnosti případu ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 130/01, dostupný v databázi NALUS). Fakt odsouzení za trestný čin, spáchaný ve zkušební době, nemusí závěr o tom, že odsouzený vedl řádný život, tudíž vylučovat vždy. Nejsou-li však v konkrétním případě dány mimořádné okolnosti, svědčí kriminální recidiva zpravidla velmi zřetelně o negativních postojích odsouzeného a o skutečnosti, že podmíněné odsouzení u něj neplní svůj účel. V případě úmyslných trestných činů není rozhodné, že nový trestný čin je jiného druhu, než ten, za nějž byl odsouzenému uložen podmíněný trest.
V projednávané věci obecný soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí vycházel ze zjištění, že stěžovatel byl pravomocně odsouzen pro skutek, který spočíval v tom, že stěžovatel dne 23. 10. 2008 řídil ve Vyškově osobní automobil, aniž byl držitelem řidičského oprávnění skupiny B. Ústavní soud považuje za podstatné, že toto jednání tehdy naplňovalo skutkovou podstatu úmyslného trestného činu, a tudíž z něj lze dovodit postoj stěžovatele k institutu podmíněného odsouzení a jeho značnou neochotu dodržovat právní normy. Skutečnost, že uvedené jednání by za účinnosti nového trestního zákoníku bylo možné kvalifikovat pouze jako přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, nehraje pro posouzení, zda stěžovatel "vedl řádný život", v tomto konkrétním případě významnější roli. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí ani z argumentace stěžovatele neplyne, že by obecný soud postupoval při hodnocení okolností rozhodných z hlediska §60 odst. 1 tr. zák. svévolně; naopak z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, že se obecný soud zabýval otázkou, zda nejsou v daném případě i navzdory pravomocnému odsouzení stěžovatele pro další trestný čin dány okolnosti, pro které by mělo být podmíněné odsouzení ponecháno v platnosti, avšak takové okolnosti neshledal.
Za této situace nelze napadené rozhodnutí považovat za protizákonné, natožpak rozporné s ústavními předpisy.
S ohledem na výše uvedené byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. května 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu