ECLI:CZ:US:2010:4.US.1175.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1175/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Ing. J. H., bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 276/2009-316 ze dne 14. prosince 2009 a proti všem s ním souvisejícím rozhodnutím Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích v řízeních vedených pod sp. zn. 13 Cm 404/2005, 13 Cm 6/2002, 13 Cm 991/2005 a 13 Cm 1155/2005 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 22. dubna 2010 podání navrhovatele, kterým se domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť navrhovatel zejména nebyl právně zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a návrh neobsahoval pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, kterých se stěžovatel dovolává (§34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatel podal dosud již čtyři další ústavní stížnosti. V prvním případě, vedeném pod sp. zn. II. ÚS 540/03, byl stěžovatel od počátku řízení právně zastoupen advokátem a jeho podání splňovalo všechny stanovené náležitosti. V řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 29/08 byl stěžovatel neúspěšně vyzýván k odstranění vady jeho podání spočívající v nedostatku právního zastoupení advokátem. Ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 557/08 byl stěžovatel vyzván k odstranění vady podání spočívající v nedostatku právního zastoupení advokátem, přičemž této výzvě stěžovatel vyhověl a vadu odstranil. Konečně v případě vedeném pod sp. zn. II. ÚS 202/10 bylo stěžovatelovo podání, s ohledem na neodstranitelnost jeho vad v náhradní procesní lhůtě k výzvě soudce zpravodaje, odloženo, přičemž s vyrozuměním o odložení podání byla stěžovateli zaslána informace o náležitostech ústavní stížnosti. Toto vyrozumění s informacemi o náležitostech ústavní stížnosti bylo stěžovateli doručeno 2. března 2010 a informace o náležitostech ústavní stížnosti obsahovaly též údaje o těch náležitostech, které projednávané podání (odeslané stěžovatelem Ústavnímu soudu necelé dva měsíce po obdržení uvedeného vyrozumění o náležitostech ústavní stížnosti) neobsahuje.
Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatel byl opakovaně obeznámen s podmínkou povinného právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti a byl též necelé dva měsíce před doručením projednávaného podání Ústavního soudu vyrozuměn o dalších nezbytných náležitostech ústavní stížnosti, včetně náležitostí, jejichž deficit projednávané podání vykazuje. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již vady neobsahovalo. Přístup navrhovatele, kdy naopak řízení prodlužoval tím, že vyčkával, až jej Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Pokud jde o další chybějící náležitosti, lze konstatovat, že dříve poskytnuté informace (byť pouze jedenkrát, avšak velmi nedávno) byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli poučení o těchto náležitostech ústavní stížnosti.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud, aniž by navrhovatele vyzýval k odstranění vad podání, návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 4. května 2010
JUDr. Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka