ECLI:CZ:US:2010:4.US.1737.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1737/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Cafe Broadway s.r.o., IČ: 26766329, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 988/31, zastoupené Mgr. Janem Kostkou, advokátem se sídlem Slezská 36, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2010 sp. zn. 18 Co 533, 534/2009 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. září 2009 sp. zn. 15 C 246/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňuje formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatelka proti v záhlaví označeným rozsudkům. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatelky porušeno její základní právo na spravedlivý proces zakotvené v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelka spatřuje v tom, že rozhodnutí obecných soudů vykazuje extrémní nesoulad s obecnou představou o spravedlivém soudním rozhodování, přičemž k porušení právních předpisů došlo v takové míře a intenzitě, že lze v postupu obou soudů shledat nejen porušení podústavního práva, ale i porušení základních práv garantovaných ústavními normami.
Stěžovatelka spatřovala zásah do jejích práv a svobod zejména v tom, že soudní řízení neprobíhalo spravedlivě a nestranně. Pochybení soudů spatřuje především v porušení povinnosti soudů řádně svoje rozhodnutí odůvodnit, a tím vyloučit jejich libovůli při rozhodování. Z obsahu napadených rozhodnutí nevyplývá jak se obecné soudy vypořádaly se všemi námitkami a proč považují argumentaci stěžovatelky v odvolání za nedůvodnou, proč soud neprovedl navržené důkazy a hodnotil svědky stěžovatelky za nevěrohodné, zatímco uvěřil tvrzení A. Ch. (dále jen "žalobkyně").
Stěžovatelka tvrdila, že obecný soud prvního stupně dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci v rozporu s hmotným právem, v čemž stěžovatelka spatřuje snahu soudu vyhovět zaměstnanci na úkor zaměstnavatele. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 15 C 246/2008 Obvodního soudu pro Prahu 1. Ze spisu vyplynulo, že stěžovatelka měla v řízení před obecnými soudy postavení žalované, proti níž žalobkyně podala žalobu.
Rozsudkem nalézacího soudu bylo určeno I. výrokem, že výpověď daná žalobkyni dopisem ze dne 9. července 2008 je neplatná. Výrokem II. bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni dopisem stěžovatelky ze dne 11. srpna 2008 je neplatné. Výrokem III. bylo uloženo stěžovatelce opravit dobu v potvrzení o zaměstnání žalobkyně a vypustit, že se jedná o důvod zrušení pracovního poměru pro hrubé porušení pracovní kázně dle §55 zák. č. 262/2006 Sb., v platném znění (dále jen "zákoníku práce"). Stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 3 000,- Kč. O nákladech řízení žalobkyně bylo rozhodnuto samostatným usnesením.
Odvolací soud potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu a rozhodl, že žádný nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stěžovatelce uložil zaplatit náklady řízení státu, potvrdil výrok II. usnesení ze dne 13. října 2009 č.j. 15 C 246/2008-80 ve výši 19 399,- Kč.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení jejích základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s právními názory vyjádřenými v rozhodnutích obecných soudů o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a úpravu potvrzení o zaměstnání žalobkyně. Stěžovatelka tak dovozovala, že výklad obecných soudů je jednak v rozporu s hmotným právem a konečně i s ústavně zaručenými právy a svobodami zakotvenými v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud však těmto závěrům nepřisvědčil.
Z obsahu spisu a odůvodnění napadených rozhodnutí vyplynulo, že obecné soudy dospěly k relevantním skutečnostem pro řízení, že žalobkyně předala své nadřízené dne 30. července 2008 v baru Cafe Broadway listinu, kterou okamžitě ukončila svůj pracovní poměr u stěžovatelky. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že provedl dostatečná skutková zjištění, která správně vyhodnotil, když jasně uvedl, proč a do jaké míry jsou zjištěné poznatky ve vzájemném souladu či protikladu a jakými úvahami se řídil při závěrech o jejich pravdivosti. Ztotožňuje se i s právním hodnocením tohoto závěru soudem prvního stupně, že pracovní poměr mezi účastníky byl ukončen dne 30. července 2008 a stěžovatelka po tomto datu již nemohla s žalobkyní platně ukončit neexistující pracovní poměr.
Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a potvrdil jej jako věcně správné dle §219 o. s. ř. Konstatoval, že stěžovatelka odvolací námitky směřuje výlučně do hodnocení provedených důkazů a předkládá vlastní verzi tohoto hodnocení, ze které dovozuje, že soud z provedených důkazů neprovedl správná skutková zjištění. Odvolací soud výhrady stěžovatelky nesdílí a naopak zastává stanovisko, že soud prvního stupně provedené důkazy správně hodnotil v souladu s ustanovením §132 o. s. ř. a to jak každý jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti a v odůvodnění rozhodnutí pak uvedl, které skutečnosti má za prokázané a proč (§157 odst. 2 o. s. ř.).
V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že spravedlivým procesem není ten, v němž účastník dosáhl úspěchu; spravedlivý proces je takový proces, v němž byla respektována všechna práva účastníků řízení, byla jim dána možnost účastnit se řízení, vznášet návrhy, předkládat tvrzení a k nim příslušné důkazy bez ohledu na to, zda v konkrétním sporu dosáhnou úspěchu či nikoli.
Tvrdí-li stěžovatelka ve své ústavní stížnosti, že obecnými soudy mělo být rozhodnuto jinak a že tyto soudy dospěly k jinému právnímu závěru, než je právní závěr stěžovatelky, a neuvádí-li další skutečnosti, které by svědčily o porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, jen opakuje tvrzení vznesená v opravném prostředku. Je zřejmé, že taková tvrzení jsou pouhou polemikou s právními závěry obecného soudu; proto postačí odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, a to i ve vztahu k povaze a postavení Ústavního soudu k soustavě soudů obecných (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).
Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými právními předpisy, aplikovaly podústavní právo ústavně konformním způsobem, který nebyl způsobilý porušit právo stěžovatelky na spravedlivý proces. Jejich rozhodnutí jsou logická, přesvědčivá, nemají charakter svévole a jsou tedy i z hlediska ústavněprávního plně přijatelná. Obecné soudy rozhodnutí napadená ústavní stížností řádným, vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem, v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, odůvodnily tak, jak vyžadují příslušná ustanovení občanského soudního řádu (zejména §2, §132, §157), a proto lze na ně dále odkázat.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základního práva, jehož se stěžovatelka dovolává, zjevně nedošlo. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 31. srpna 2010
Michaela Židlická v. r.
předsedkyně senátu