ECLI:CZ:US:2010:4.US.1941.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1941/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti N. T., advokáta, bývalého správce konkursní podstaty úpadce SPORT-TRADING, s. r. o., v likvidaci se sídlem v Praze, zastoupeného Alešem Podrábským, advokátkem, AK se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 193/20, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2010 čj. 2 Ko 85/2009-554 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem přijatým dne 7. 7. 2010 v elektronické podobě opatřeným zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb se N. T. (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil výrok I. v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") vydaného v konkursu na majetek úpadce SPORT-TRADING, s. r. o., v likvidaci se sídlem v Praze (dále jen "úpadce").
II.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 19. 6. 2009 Městský soud v Praze (dále jen "konkursní soud") podle ustanovení §8 odst. 6 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v tehdy platném znění, bez návrhu zprostil stěžovatele funkce správce konkursní podstaty úpadce a ustavil nového správce.
Dne 22. 4. 2010 odvolací soud k odvoláním stěžovatele a zástupce věřitelů IGI EXPERT, s. r. o., se sídlem v Ostravě, rozhodnutí konkursního soudu ze dne 19. 6. 2009 v bodě I. výroku potvrdil (výrok I.) a odvolání IGI EXPERT, s. r. o., odmítl (výrok II.).
III.
V části V. ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že podstatou ústavní stížnosti je námitka nepřehledného, vzájemně neprovázaného a strohého odůvodnění rozhodnutí konkursního soudu, z něhož nelze zjistit konkrétní důležité důvody vedoucí k jeho odvolání; tím bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V částech II. až IV. stěžovatel konkretizoval důvody svého tvrzení, polemizoval se závěry obecných soudů a poukázal na judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k odůvodňování soudních rozhodnutí.
IV.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.
K aktivní legitimaci správce konkursní podstaty k podání ústavní stížnosti:
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí orgánu veřejné moci aktivně legitimován jen účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo.
Nejvyšší soud ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. 7. 1998 uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uvedl, že správce konkursní podstaty není účastníkem konkursního řízení. Jako zvláštní procesní subjekt má samostatné postavení jak vůči úpadci, tak vůči konkursním věřitelům a nelze jej považovat za zástupce konkursních věřitelů ani za zástupce úpadce [srov. bod XIX. stanoviska, str. 185 (361)]. Obdobně jako v občanském soudním řízení v případě znalců nebo tlumočníků je ovšem nezbytné zacházet se správcem jako s účastníkem řízení, jde-li o nároky, jež se ho týkají. Tak je tomu např. při rozhodování o odměně správce konkursní podstaty nebo v případě rozhodnutí, kterým soud zprošťuje správce výkonu funkce. Ústavní soud toto stanovisko při posuzování aktivní legitimace správce konkursní podstaty k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, kterým soud zprostil správce výkonu funkce, v projednávaném případě akceptoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2001 29 Cdo 2291/99, dostupné na http://www.nsoud.cz).
K tvrzenému porušení základního práva na spravedlivý proces nedostatečným odůvodněním soudního rozhodnutí:
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele o nedostatečném odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 22. 4. 2010 a nesouhlas s právním závěrem obecných soudů o splnění podmínky důležitých důvodů nezbytné ke zproštění funkce správce konkursní podstaty úpadce ve smyslu §8 odst. 6 zákona o konkursu a vyrovnání.
Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že podle jeho ustálené judikatury je požadavkem spravedlivého procesu, aby soudní rozhodnutí v dostatečné míře uváděla důvody, na nichž byla založena (srov. nález ze dne 12. 7. 2006 III. ÚS 151/06, Sb. n. u., sv. 42, str. 57). Rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu; tento závazek nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument; odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu.
V projednávaném případě byl stěžovatel zproštěn funkce správce z důležitých důvodů, jež musely být vyjádřeny v odůvodnění soudních rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu mj. vyplývá, že po projednání stavu věci se státním zástupcem, se zástupkyní věřitelů JUDr. V. a se stěžovatelem konkursní soud dospěl k závěru, že ho stěžovatel neinformoval o zásadních skutečnostech, nepředkládal mu listiny, dostatečně s ním nekomunikoval, svojí nečinností způsobil patový stav a nečinil řádné vysvětlující a informativní úkony, ačkoliv neúspěšně opakované dražby mu nelze přičítat. Jeho vyjádření k věci konkursní soud neshledal důvodným; naopak byl toho názoru, že podmínky pro jeho zproštění funkce správce byly dány, neboť řádně neplnil své povinnosti vůči soudu a svojí nečinností způsobil současný stav, což stěžovatel plně připustil a uznal. Se závěry konkursního soudu se ztotožnil i soud odvolací, jak plyne z podrobného odůvodnění jeho rozhodnutí ze dne 22. 4. 2010. Podle přesvědčení Ústavního soudu rozhodnutí konkursního i odvolacího soudu byla dostatečně a ústavně relevantním způsobem odůvodněna a tvrzení stěžovatele namítající opak byla zjevně neopodstatněná.
Z vyložených důvodů proto Ústavní soud, neshledav ústavněprávní deficity vážící se k rozhodování obecných soudů v posuzované věci, ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu