ECLI:CZ:US:2010:4.US.2024.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2024/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 2010 ve věci ústavní stížnosti JUDr. E. P., advokáta, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2010 sp. zn. 92 T 142/2008 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2010 sp. zn. 8 To 197/2010 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel byl přípisem Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2010, doručeným mu dne 23. 7. 2010, vyzván k odstranění vad návrhu spočívajících v absenci sepisu ústavní stížnosti stěžovatelem zvoleným advokátem a nepředložení speciální plné moci dle ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve lhůtě 10 dnů. Stanovená lhůta však uplynula marně.
Na uvedeném závěru nemohlo nic změnit ani vyjádření z 2. 8. 2010, ve kterém - s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 89/94 - popřel stěžovatel, jenž je sám advokátem, povinnost svého řádného zastoupení; zde totiž bylo navrhovatelem přehlédnuto, že závěry nálezu jím citovaného byly již dávno překonány stanoviskem pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 (Sb. n. u., sv. 9, str. 471). K precedenční síle nálezů a stanovisek Ústavního soudu lze poukázat též na nález sp. zn. IV. ÚS 301/05 (Sb. n. u., sv. 47, str. 465, - v souvislosti s nyní projednávanou věcí zejména odst. 88. - str. 506).
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to již proto, že též Ústavní soud, nemá-li se dopouštět ústavně nepřípustné libovůle, je povinen respektovat i svoji vlastní judikaturu dle kautel zakotvených v čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2010
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj