ECLI:CZ:US:2010:4.US.2338.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2338/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel P. P., zastoupený Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Charvátova 11, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2010 č. j. 18 Co 198/2010-226 výroku I., spojené s návrhem na zrušení ustanovení §27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení §27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. srpna 2010, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2010 č. j. 18 Co 198/2010-226 (dále jen "napadené rozhodnutí"), kterým městský soud rozhodl, že nepřipouští zastoupení stěžovatele obecným zmocněncem Mgr. M. Š. Ústavní stížnost spojil stěžovatel s návrhem na zrušení ustanovení §27 odst. 2 o. s. ř.
Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně uvedl, z jakého důvodu považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a v rozporu s čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a s čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel má za to, že aplikací ustanovení §27 odst. 2 o. s. ř. a napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva a svobody, aniž by pro tento zásah existoval naléhavý důvod, ospravedlnitelný společenskou potřebou, jež by obstála testu proporcionality. Na podporu svých tvrzení odkázal stěžovatel na rozhodnutí Ústavního soudu vydaná pod sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Pl. ÚS 45/04, III. ÚS 83/96, II. ÚS 688/05, I. ÚS 272/02, I. ÚS 643/04, I. ÚS 557/05, II. ÚS 2221/07, I. ÚS 50/03, III. ÚS 268/98, I. ÚS 98/04, II. ÚS 566/05, III. ÚS 35/01 a I. ÚS 557/05.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a konstatuje, že argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, nevedou k závěru, že by došlo k porušení tvrzených základních práv.
Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě polemizuje s právními závěry, ke kterým v rovině podústavního práva dospěl ve věci rozhodující soud a očekává, že Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že městský soud se celou věcí podrobně zabýval a své rozhodnutí, proč zastupování zmocněncem Mgr. M. Š. zjevně překračuje meze ustanovení §27 odst. 1, 2 o.s. ř., náležitě odůvodnil. Odůvodnění je logické, srozumitelné a argumentačně přesvědčivé. Ústavní soud nemá důvodu se odchýlit od závěrů v něm uvedených a proto považuje za nadbytečné uvedenou argumentaci opakovat a toliko na ni odkazuje.
Nelze než uzavřít, že závěry městského soudu byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy), které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soudy vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do Listinou a Úmluvou chráněných základních práv.
Napadené rozhodnutí není ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelem citovaných rozhodnutích Ústavního soudu, neboť tyto na posuzovanou věc nedopadají.
Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že ke smyslu a účelu ustanovení §27 odst. 2 o. s. ř. se podrobně vyjádřil v usnesení ze dne 10. února 2009 sp. zn. I. ÚS 2428/08 (in http://nalus.usoud.cz), ve kterém toto ustanovení v souvislosti s otázkou zastupování zmocněncem Mgr. M. Š. podrobil i testu proporcionality z hlediska jeho kolize s právem na respektování soukromého života. Návrh na zrušení citovaného usnesení spolu s podanou ústavní stížností nebyl shledán jako důvodný a byl odmítnut pro svoji zjevnou neopodstatněnost.
Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení §27 odst. 2 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 25. října 2010
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu