ECLI:CZ:US:2010:4.US.2450.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2450/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Mgr. J. R., právně zastoupeného Mgr. Janem Hraškem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Liberec, Revoluční 123, směřujícím proti části výroku "V ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn", z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2010, sp. zn. 3 To 60/2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl shora citovanou část uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze. Vrchní soud v Praze jím rozhodl o odvolání stěžovatele a dalších spoluobžalovaných tak, že výrok o vině A, celý výrok o trestu stěžovatele a dalšího obžalovaného zrušil a ve zrušeném rozsahu věc vrátil k novému projednání. Nově pak rozhodl o trestu navrhovatele. Odvolání třetího obžalovaného zamítl a v ostatním ponechal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 7. května 2009, č.j. 54 T 5/2008-4963, nezměněn. Navrhovatel ve svém podání brojil výhradně proti části výroku, jímž byl v ostatním rozsudek nalézacího soudu nezměněn.
Navrhovatel, odvolávaje se na zásah do práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uvedl, že rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl rovněž dovoláním. S ohledem na tuto informaci se Ústavní soud obrátil, výzvou ze dne 7. září t.r. na Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci se žádostí o zaslání kopie dovolání stěžovatele. Ve stanovené lhůtě však nebyla tato kopie Ústavnímu soudu doručena, ale následně Ústavní soud zjistil, že kopie dovolání navrhovatele byla zaslána k jiné sp. zn. II. ÚS 2448/10, týkající se podání třetího spoluobžalovaného.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud tak představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. Řízení o ústavních stížnostech tedy významně ovládá zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Jak výše uvedeno, navrhovatel podal dovolání tedy mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Jestliže pak podal souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem i ústavní stížnost, konstatuje Ústavní soud, že před obecnými soudy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod. Proto není důvodu, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i minimalizací zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není však ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť navrhovatel nebyl nucen podávat ústavní stížnost, když tak může učinit až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku. Ústavní soud tak činí právě i s ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud ČR o dovolání doposud nerozhodl.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavní soud návrh odmítl, aniž by vyzýval navrhovatele k odstranění absence právního zastoupení.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2010
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka