ECLI:CZ:US:2010:4.US.3108.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3108/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky DIGITAL SERVICE, s. r. o., se sídlem Brno, Jiráskova 50, IČ: 49447581, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem Brno, Jana Uhra 13, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. července 2010 č. j. 55 C 136/2009-64 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2010 č. j. 15 Co 283/2010-93, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 2. listopadu 2010, stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva a svobody, konkrétně práva dle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1 Listiny.
Z ústavní stížnosti a připojené přílohy se zjišťuje, že v řízení vedeném před Městským soudem v Brně se MUDr. E. J. (dále jen "žalobkyně") domáhá zaplacení 320 000,- Kč s přísl. po stěžovatelce. Soud prvního stupně uložil stěžovatelce pořádkovou pokutu ve výši 20 000,- Kč z důvodu, že na jeho výzvu nepředložila listiny k jednání dne 14. července 2010, ačkoli o této své povinnosti věděla od 18. května 2010. Na základě odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty změnil tak, že stěžovatelce uložil pořádkovou pokutu ve výši 5 000,- Kč.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala nesprávnost napadených rozhodnutí, kterou mimo jiné spatřuje v nestejném přístupu ke zmaření jednání žalobkyní a stěžovatelkou a dále v pokynu soudkyně, kdy stěžovatelce přikázala předložit soudu listinné důkazy, které k prokázání navrhla nikoliv stěžovatelka, nýbrž žalobkyně. Na podporu svého tvrzení odkázala stěžovatelka na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 23. února 1996 sp. zn. 11 Cmo 1/96.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení jejích základních práv nebo svobod chráněných ústavním pořádkem.
Podle standardní judikatury Ústavního soudu (srov. nález ze dne 17. října 2000 sp. zn. I. ÚS 211/99 in http://nalus.usoud.cz) jsou pořádkové pokuty ukládané v řízení před obecnými soudy zpravidla zákonnou sankcí za deliktní jednání, zamýšlenou jako preventivní a současně represivní opatření veřejné moci. Z toho plyne, že osoba postižená pořádkovou pokutou musí mít k dispozici procesní záruky předpokládané v hlavě páté Listiny, přičemž z povahy předmětné sankce je přitom zřejmé, že požadavky na spravedlivý proces nemusí však být tytéž jako při rozhodování o vině a trestu obviněného dle trestněprávních předpisů. V zásadě nutno požadovat, aby pořádková pokuta byla rozumně proporcionální k deliktu, aby postižená osoba měla možnost se vyjádřit a měla k dispozici přiměřený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ústavní soud konstatuje, že uvedené procesní záruky spravedlivého procesu byly stěžovatelce k dispozici. Stěžovatelka rozhodnutí o uložení pokuty napadla odvoláním, přičemž odvolací soud po zvážení všech okolností snížil výši uložené pokuty na 5 000,- Kč, neboť tuto výši požaduje za přiměřenou.
Za situace, kdy těžiště ústavní stížnosti spočívá v polemice se způsobem aplikace ustanovení §53 odst. 1 o. s. ř. obecnými soudy, Ústavní soud má za to, že závěry obecných soudů o splnění podmínek k uložení pořádkové pokuty z důvodu, že stěžovatelka hrubě ztížila postup soudu, byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy), které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Napadená rozhodnutí nejsou ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelkou citovaném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, neboť tento na posuzovanou věc nedopadá pro zřejmou odlišnost skutkového základu.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 16. listopadu 2010
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu