ECLI:CZ:US:2010:4.US.3131.09.1
sp. zn. IV. ÚS 3131/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. ledna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele S. A., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Mezibranská 19, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2009 sp. zn. 8 To 329/2009 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 6. 2009 sp. zn. 8 T 61/2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí soudů, jimiž byl uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona a uložen mu trest odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem na dobu 2 let, a to proto, že měl dne 11. 12. 2008 v zadní části provozovny, po konfliktu ohledně ukončení nájemní smlouvy, sundat s rukavicemi na rukou ze zdi orientální kobereček, ten přehodit přes hlavu R. H., zatlačit ji do sedačky, začít ji škrtit a nadávat jí, a když už jmenovaná nemohla dýchat, kobereček sundat a s nožem v ruce jí vyhrožovat fyzickou likvidací v případě, že mu nepřinese 600.000,- Kč. Podle jeho přesvědčení jej Obvodní soud pro Prahu 1 odsoudil na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, který neměl oporu v provedeném dokazování, přičemž odvolací soud, u kterého toto pochybení namítal, jeho odvolání zamítl, aniž by se uplatněnými důvody zabýval, nevypořádal se ani s tím, že státní zástupkyně mu v obžalobě kladla za vinu trestný čin loupeže dle výše označeného ustanovení, podle téhož pak byl odsouzen pro trestný čin vydírání. V návrhu dále popsal průběh setkání s R. H. a poukázal na rozpory v její výpovědi jak s tím, co uvedl sám, tak s výpovědí svědkyně Ř. Proto hodnocení důkazů soudy obou stupňů považuje za učiněné v rozporu s §2 odst. 5 a 6 trestního řádu, jejich závěry a rozhodnutí pak v rozporu s čl. 8 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i s nálezy Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 767/05, IV. ÚS 335/05 či II. ÚS 1975/2008 a násl., v nichž jmenovaný soud mj. konstatoval, že "důkazy musí být odrazem skutečných událostí a situací, což má garantovat, aby byl jednotlivec uznán vinným na podkladě objektivních skutečností, odpovídajících zjištění" a že "při přítomnosti důvodných pochybností ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného".
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně tvrzeného práva stěžovatele. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), odst. 6, §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů a obsahu obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 č. j. 1 ZT 395/2008-51 zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Městský soud v Praze v souladu s §254 odst. 1 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku soudu I. stupně, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let a k propadnutí l kusu koberečku a 1 páru kožených rukavic. Opodstatněně pak shledal, že jak v přípravném řízení, tak před Obvodním soudem pro Prahu 1 nebyla porušena procesní ustanovení, když na základě řádného dokazování v potřebném rozsahu a hodnocení provedených důkazů soud spolehlivě zjistil skutkový stav, ten posoudil správně i po právní stránce, a proto důvodně odvolání obžalovaného, nyní stěžovatele, zamítl. Ve vyčerpávajícím odůvodnění svého rozhodnutí dále mj. vyložil, proč shodně se soudem I. stupně má za správné hodnocení výpovědi svědkyně a poškozené R. H. o jednání obžalovaného, jehož obhajobě, vztahující se k okolnostem, pro něž údajně dal nástěnný kobereček na její hlavu - tj. proto, že šlo o zvyklost vůči nevěstě v Arábii, neuvěřil. V dalším lze na přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně odkázat, když nutno dodat, že v postupu orgánů činných v trestním řízení rozpor s §2 odst. 5 a 6 trestního řádu či rozpor se závěry obsaženými v citovaných nálezech Ústavního soudu shledán nebyl. K námitce stěžovatele směřující proti rozdílnému označení trestného činu v obžalobě a ve výroku soudu lze poukázat na shodné citování §235 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona, charakterizující trestný čin vydírání, jak v obžalobě, tak v rozhodnutí soudu, konečně i na odůvodnění samotné obžaloby, kde je jednání obviněného kvalifikováno jako vydírání.
Pro výše uvedené byl návrh brojící proti usnesení soudu II. stupně odmítnut jako zjevně neopodstatněný a návrh napadající rozsudek soudu I. stupně pak jako nepřípustný [§43 odst. 2 písm. a), §72 odst. 1 písm. a) a odst. 6, §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2010
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu