ECLI:CZ:US:2010:4.US.3311.09.1
sp. zn. IV. ÚS 3311/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu stížnosti společnosti GEOSAN GROUP, a.s., IČ 256 71 464, se sídlem Kolín, U Nemocnice 430, právně zastoupené Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Ovocný trh 1096/8, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2009, č.j. Ncp 984/2009-81, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), včas, se navrhovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v čl. 90 Ústavy ČR.
Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 53/2009, je příslušný okresní soud dle ustanovení §9 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.), a dále, rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Olomouci (výrok II.).
Navrhovatelka k věci uvedla, že vrchní soud rozhodl o věcné nepříslušnosti krajského soudu bez jakéhokoliv odůvodnění. Takový postup podle ní odporuje jakýmkoliv současným právním předpisům, a vrchní soud se tak dopustil závažného procesního pochybení, spočívajícího v nesprávném určení věcné příslušnosti. Vrchní soud přitom nereagoval na její námitku, že předmětem žaloby o náhradu škody je i náhrada škody způsobená poškozením její dobré pověsti.
Ústavní soud si při shromaždování podkladů zajistil předmětný spis, vedený nyní u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 26 C 598/2009, který mu byl zapůjčen po vyřízení odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně o předběžném opatření, teprve dne 3. června 2010. Ze soudního spisu Ústavní soud zjistil, že odůvodnění napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci dostatečně naplňuje podmínky ustanovení §169 odst. 2 o.s.ř., když důvody delegace mimo jiné plynou i z obsahu spisu.
Po seznámení se s obsahem návrhu i připojeného spisu, jakož i napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, dospěl k závěru, že návrh je nepřípustný.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Přípustné opravné prostředky není možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušného rozhodnutí, ale v souvislostech pokračujícího soudního řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu v rámci obecného soudnictví. Východiskem pro tyto závěry je čl. 4 Ústavy ČR, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavní soud návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2010
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka