ECLI:CZ:US:2010:4.US.883.10.1
sp. zn. IV. ÚS 883/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Ing. L. J., zastoupeného JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou se sídlem Bílovecká 62, 747 06 Opava 6, o ústavní stížnosti proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 26. ledna 2010 č. j. 0 Nt 6502/2010 vydanému Okresním soudem v Ostravě, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě s tvrzením, že se jím cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 7 odst. 1 a čl. 12 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel obecnému soudu vytkl, že předmětný příkaz k domovní prohlídce dle jeho přesvědčení trpí především tím deficitem, že měl být odůvodněn co do provedení domovní prohlídky jako úkon neodkladný či neopakovatelný ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) ve spojení s §160 odst. 4 tr. řádu. V této souvislosti poukázal na rozhodovací důvody obsažené v nálezech Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06 a IV. ÚS 1780/07. Odůvodnění rozhodnutí rovněž vytkl, že "dosavadní poznatky získané šetřením policejními orgány", na něž odkazuje, nejsou blíže vymezeny, což vzbuzuje pochybnosti o tom, zda soud skutečně přezkoumal spisový materiál a objektivně seznal, že míra všech doposud shromážděných důkazů opravňuje soud k vydání příkazu k domovní prohlídce.
Z těchto důvodů se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil a aby přikázal Policii ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava, obnovit stav před provedením domovní prohlídky, tj. vrátit věci při ní odňaté, jež jsou označeny "v protokolu ze dne 27. ledna 2010".
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud ve své judikatuře konstatoval, že i když lze v zásadě připustit, že za jistých okolností (skutečností dostatečně zřejmých) může mít domovní prohlídka v konkrétní věci charakter neodkladného úkonu (§160 odst. 4 tr. řádu) a že jako taková je ex lege přípustná (§83 odst. 1 al. 2 tr. řádu), jedná se v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 298/05, II. ÚS 362/06, II. ÚS 789/06, II. ÚS 474/07, IV. ÚS 1780/07).
V nálezu sp. zn. IV. ÚS 1780/07 potom Ústavní soud pod aspektem kautel plynoucích z ústavně zaručeného základního práva na nedotknutelnost obydlí uvedl, že "pokud ... nedošlo dosud k zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, již samotný příkaz k provedení domovní prohlídky, jakožto nezbytný právní základ k její realizaci, musel být v předmětném trestním řízení tudíž vydán s odůvodněním i toho, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§160 odst. 4 tr. řádu), což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce. Pakliže to není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, trpí příkaz k domovní prohlídce závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem již ústavně zaručeného práva ... bezprostředně dotýká.".
Z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 0 Nt 6502/2010, jejž si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal, Ústavní soud zjistil, že návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 25. ledna 2010 sp. zn. 1 KZN 4281/2009, na základě něhož bylo ústavní stížností napadené rozhodnutí vydáno, je z hlediska prověřování pro podezření ze spáchaní vymezených trestných činů [přípravy k trestnému činu podvodu podle §7 odst. 1, §250 odst. 1, 4 tr. zák., případně přípravy k trestném u činu přijímání úplatku podle §7 odst. 1, §160 odst. 1, odst. 4 písm. a, b), podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., ve znění pro posouzení věci rozhodném] přiměřeně a dostatečně odůvodněn, a to i v intencích §160 odst. 4 tr. řádu. Nahlíženo na tento návrh státního zástupce v souvztažnosti (vzájemné podmíněnosti) s následně vydaným příkazem k domovní prohlídce, z jehož odůvodnění se podává v intencích naposled citovaného nálezu i povaha předmětné prohlídky, nebyla shledána námitka stěžovatele ústavněprávně relevantní. Totéž se týká i výtky míry vymezení důkazního materiálu, z něhož obecný soud učinil úsudek o tom, že v prostorách v rozhodnutí přesně označených by se mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení, když v tomto ohledu nutno vzít v úvahu (v dané fázi řízení) i z povahy věci plynoucí nezbytnou procesní taktiku orgánů v tomto řízení činných (srov. obdobně nález sp. zn. III. ÚS 511/02).
V důsledku uvedených důvodů Ústavní soud návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu