ECLI:CZ:US:2011:1.US.1213.11.1
sp. zn. I. ÚS 1213/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. G., zastoupené Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Preslova 9, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2011, čj. 56 Co 52/2011 - 97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označeného uvedeného usnesení, kterým Krajský soud v Ostravě změnil usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 1. 12. 2010, čj. 26 E 162/2010 - 25, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného B. S. podle notářského zápisu JUDr. J. V., notářky v O., ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. NZ 895/2007, N 1011/2007, zamítl.
S tímto rozhodnutím stěžovatelka nesouhlasí z důvodů, které vypsala ve své ústavní stížnosti. Podala totiž u Okresního soudu ve Frýdku - Místku návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinných Ing. H. S. a B. S., na základě exekučního titulu, kterým byl notářský zápis notářky JUDr. J. V. ze dne 21. 6. 2007 se svolením k přímé vykonatelnosti. Okresní soud navržený výkon rozhodnutí nařídil, ale k odvolání povinných Krajský soud v Ostravě změnil usnesení okresního soudu tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Důvodem byl právní závěr odvolacího soudu, podle kterého je předmětný notářský zápis materiálně nevykonatelný v důsledku neurčitosti ujednání o lhůtě k plnění.
S uvedeným názorem odvolacího soudu vyjádřila stěžovatelka nesouhlas, protože tento soud v její věci zvolil přísný formalistický přístup, který je opakovaně judikován Ústavním soudem jako tzv. "přepjatý formalismus" (viz např. sp. zn. I. ÚS 1052/10). Stěžovatelka byla v legitimním očekávání, že prostřednictvím nařízeného výkonu rozhodnutí dojde k rozmnožení jejího majetku tak, jak to odpovídalo sjednaným podmínkám v dohodě s povinnými. Toto její právo je integrální součástí ochrany majetkových práv a nepředvídatelným rozhodnutím odvolacího soudu do něj bylo zásadním způsobem zasaženo. Podle stěžovatelky označeným usnesením Krajského soudu v Ostravě došlo k porušení jejího základního práva podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a dále čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že k odvolání povinného B. S. změnil usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 1. 12. 2010, čj. 26 E 162/2010 - 25, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného B. S. podle notářského zápisu JUDr. J. V., notářky v O., ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. NZ 895/2007, N 1011/2007, zamítl. V odůvodnění odkázal na ustanovení §71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), podle kterého notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka, vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí, jestliže svoji povinnost včas a řádně nesplní. Podle §71b odst. 1 tohoto zákona musí dohoda účastníků obsahovat označení osoby povinné, osoby oprávněné, skutečností, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, předmět plnění, dobu plnění a prohlášení povinné osoby ke svolení k vykonatelnosti zápisu. Odvolací soud dále zdůraznil, že nezbytným předpokladem nařízení výkonu rozhodnutí je, aby práva a povinnosti byly v podkladovém rozhodnutí určeny přesným a jednoznačným způsobem. Z hlediska požadavku na materiální vykonatelnost rozhodnutí je zřejmé, že při absenci skutečnosti rozhodné pro určení materiální vykonatelnosti rozhodnutí soud v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí nemůže tuto skutečnost doplňovat či zjišťovat dokazováním (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věcech sp. zn. 20 Cdo 3989/2007 a 20 Cdo 1214/2007). Podle §71b odst. 1 písm. e) zákona č. 358/1992 Sb. je dohoda o době plnění obligatorní náležitostí notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Pokud v notářském zápise chybí určení lhůty pro splnění povinnosti nebo je lhůta vymezena neurčitě tak, že z textu podkladového rozhodnutí nelze zjistit, zda již uběhla, není možno na podkladě takového titulu výkon rozhodnutí nařídit.
Dohoda obsažená v posuzovaném notářském zápise byla v pasáži o době plnění neurčitá, neboť z jejího textu nebylo možno zajistit (bez dalšího dokazování), zda splatnost v dohodě specifikovaného závazku již nastala a povinní jsou s jeho plněním v prodlení.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Její podstatou je nesouhlas stěžovatelky s právními závěry odvolacího soudu. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody.
Ústavní soud tedy zkoumal, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelky, zakotvená v ústavních předpisech. Po přezkumu ústavnosti řízení i napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy správně zjistily skutkový stav věci a odvolací soud z něj vyvodil právní závěry, které náležitě odůvodnil. Podrobně se zabýval všemi argumenty stěžovatelky a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Rozhodl nejen v souladu s obecným právem, ale jeho závěry lze považovat i za ústavně-právně konformní. V podrobnostech lze odkázat na jasné argumenty odvolacího soudu, vyjádřené v odůvodnění jeho usnesení. Pokud tedy rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud zde neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. července 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu