ECLI:CZ:US:2011:1.US.2120.11.1
sp. zn. I. ÚS 2120/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 4. srpna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky BEAS SOLAR s. r. o., IČ 28800061, se sídlem Sadová 454, 551 02 Jaroměř - Josefov, zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, se sídlem Resslova 1253, 500 02 Hradec Králové, proti rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. 4. 2011 sp. zn. 101648/11/178913507251, a návrhu na zrušení Hlavy III. zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k Ústavnímu soudu prostřednictvím veřejné datové sítě s platným kvalifikovaným certifikátem dne 20. 7. 2011 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně s tím, že její přípustnost a včasnost dovozovala z ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“).
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Jednou z důležitých zákonných náležitostí návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti je dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu počíná dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z vyjádření stěžovatelky a pracovnice FÚ v Děčíně zjistil Ústavní soud, že ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 3. 5. 2011, lhůta pro podání ústavní stížnosti počala běžet dnem 4. 5. 2011 a skončila dne 4. 7. 2011. Je tedy evidentní, že ústavní stížnost podala stěžovatelka po lhůtě k tomu stanovené.
Z judikatury Ústavního soudu plyne, že podmínku „podstatného přesahu vlastních zájmů“, obsaženou v ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je nutno vykládat restriktivně. Je to dáno tím, že vlastním zájmem stěžovatele je ochrana jeho subjektivních ústavně zaručených práv či svobod, současně však je v řízení o ústavní stížnosti jako takovém obsažen prvek objektivního veřejného zájmu na ústavně souladném fungování veřejné moci. Musí tudíž jít o silný, resp. významný veřejný zájem. Takový je spatřován Ústavním soudem zejména, jestliže docházelo k aplikaci neústavního právního předpisu, jež je třeba zrušit, či k ústavně nekonformnímu výkladu právního předpisu nebo se jednalo o řešení zásadní ústavněprávní otázky, jestliže by rozhodnutí o ústavní stížnosti mohlo mít dopad na mnoho osob a mohlo předejít množství soudních sporů či rozhodnutí o ústavní stížnosti by mohlo prosadit závaznost předchozího nálezu Ústavního soudu nebo by mohlo vést k odstranění nejednotnosti judikatury obecných soudů a Ústavního soudu, případně jestliže by prostředek ochrany práv, který nebyl stěžovatelem vyčerpán, nebyl tzv. „systémově efektivní“. Lze také uvést, že ve většině případů, kdy byla připuštěna výjimka, se jednalo o kumulaci více z důvodů uvedených výše (viz např. Wagnerová, E., a kol.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem, ASPI, Praha, 2007, s. 386, a judikatura Ústavního soudu tam uvedená).
V nyní projednávaném případě spatřuje stěžovatelka „podstatný přesah svých vlastních zájmů“ zejm. v existenci celé řady subjektů v totožné situaci a z potřeby zrušit neústavní právní předpis [stěžovatelka navrhuje zrušení Hlavy III. (ust. §7a až §7i) zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů], přičemž dle jejího názoru nepřichází v úvahu jakýkoli ústavně konformní výklad. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že „z webových stránek Ústavního soudu zjistila, že v současné době již před Ústavním soudem probíhá řízení vyvolané skupinou senátorů, která se domáhá zrušení zákona č. 402/2010 Sb. a části zákona č. 346/2010 Sb. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že senátorský návrh směřuje proti jinému právnímu předpisu než zákonu č. 180/2005 Sb., resp. jeho částem, které ke zrušení navrhuje stěžovatel. Tuto poznámku stěžovatel činí především za účelem vyvracení možné námitky, že sledovaného účelu (odstranění protiústavního předpisu) lze dosáhnout i bez prolomení požadavku na vyčerpání opravných prostředků. Návrhy skupiny senátorů a stěžovatele nejsou totožné z hlediska svého předmětu, nevzniká zde ani překážka litispendence. Za této situace nelze vedení řízení o výše uvedeném návrhu skupiny senátorů považovat za překážku v postupu podle ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.“
Ústavní soud neshledal podmínky pro postup dle ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (včetně posouzení lhůty pro podání ústavní stížnosti), neboť dle jeho názoru není splněna podmínka „podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatelky,“ když posouzení ústavnosti jí napadané právní úpravy je již předmětem řízení sp. zn. Pl. ÚS 17/11 (zahájeno 11. 3. 2011), kde navrhovatelé (skupina senátorů) napadají mimo jiné ust. §7a až §7i zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů (viz úprava petitu návrhu ze dne 3. 6. 2011). Shora uvedený veřejný zájem, spočívající v požadavku stěžovatelky na zrušení jí tvrzené neústavní právní úpravy, je tudíž již reprezentován návrhem skupiny senátorů vedený Ústavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 17/11; z tohoto důvodu neshledal v daném případě Ústavní soud podmínky pro výjimečné prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti.
Nadto, v předmětné věci má stěžovatelka k dispozici řádné opravné prostředky, kterých dle vlastního vyjádření (vyjádření ze dne 26. 7. 2011, jejichž kopie však Ústavnímu soudu, ani přes příslib právního zástupce stěžovatelky, zaslány nebyly) využila [viz usnesení sp. zn. I. ÚS 339/01 ze dne 5. 9. 2001 (U 33/23 SbNU 383), usnesení sp. zn. III. ÚS 395/06 ze dne 3. 12. 2007].
Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem (ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu), resp. jako návrh nepřípustný a ust. §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vzhledem k tomu se pak Ústavní soud nemohl zabývat ani akcesorickým návrhem na zrušení zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2011
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj