ECLI:CZ:US:2011:1.US.2630.11.1
sp. zn. I. ÚS 2630/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti M. L., zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami III/168, proti exekučnímu příkazu Exekučního úřadu Praha 6, Bělohorská 170/17, ze dne 23. 6. 2011, č. j. 025 Ex 12256/10-8, za účasti soudního exekutora JUDr. Jana Grosama Exekutorského úřadu Praha 6 jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 9. 2011, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím byla porušena její základní práva, zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že dne 23. 6. 2011 byl vydán exekuční příkaz, kterým byl postižen její obchodní podíl ve společnosti ZBRANEX, s. r. o. Stěžovatelka namítá, že ji dne 22. 6. 2011 kontaktoval soudní exekutor, jemuž sdělila, že část finančních prostředků k uhrazení svého dluhu má již k dispozici a zašle ji, zbytek doplatí nejpozději 25. 6. 2011. Na dotaz exekutora, zda je stěžovatelka zaměstnaná, mu sdělila název firmy, u které je zaměstnaná, přičemž soudní exekutor posléze zjistil, že tuto firmu stěžovatelka i vlastní. Soudní exekutor poté požadoval, aby pohledávku uhradila tato firma, na což mu stěžovatelka sdělila, že firma peníze nemá. Stěžovatelka dne 22. 6. 2011 uhradila vkladem na účet exekutora částku 7.000,- Kč a dne 24. 6. 2011 uhradila zbytek dlužné částky 14.120 Kč. Dne 4. 7. 2011 obdržela stěžovatelka rozhodnutí o postižení obchodního podílu. Stěžovatelka má za to, že exekutor nepřihlédl k poměru výše exekuční pohledávky k ceně exekucí postižené věci. Stěžovatelka dále uvádí, že uhradila dlužnou částku před tím, než obdržela rozhodnutí o postižení obchodního podílu, čímž došlo k zániku pověření k provedení exekuce a de facto k zastavení exekuce. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatelka v nezákonném ukončení její účasti ve společnosti okamžikem doručení exekučního příkazu postihující jí vlastněný obchodní podíl.
Z exekučního spisu sp. zn. 025 Ex 12256/10, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Usnesením ze dne 22. 9. 2010, č. j. 21 Exe 1494/2010-9, nařídil Okresní soud v Příbrami na základě vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 5. 2009, č. j. 10 C 163/2009-14, exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného České pojišťovny a. s. v částce 262,- Kč, jakož i nákladů předcházejícího řízení v částce 8.454,- a nákladů exekuce a nákladů oprávněného. Pověřený soudní exekutor JUDr. Jan Grosam vyzval stěžovatelku písemně dne 2. 11. 2010 z důvodů "udržení minimálních nákladů exekuce" k uhrazení dlužné částky, kterou vyčíslil ve výši celkem 22.516,- Kč. Soudní exekutor současně stěžovatelku poučil, že pokud pohledávka nebude do 15 dnů uhrazena, dojde k provedení exekuce. Dne 4. 5. 2011 vydal soudní exekutor exekuční příkaz, kterým nařídil provedení exekuce prodejem všech postižitelných movitých věcí stěžovatelky, dne 23. 6. 2011 byl pak vydán exekuční příkaz, kterým byl postižen obchodní podíl stěžovatelky ve společnosti ZBRANEX, s. r. o. Ve vyžádaném exekučním spise se nachází dopisy stěžovatelky, ve kterých opakovaně (27. 7. 2011 a 3. 8. 2011) uvádí, že dne 24. 6. 2011 zbytek dlužné částky uhradila, v dopise ze dne 3. 8. 2011 pak stěžovatelka z tohoto důvodu žádá o zrušení exekučního příkazu na postižení jejího obchodního podílu ve společnosti ZBRANEX, s. r. o. Usnesením ze dne 12. 8. 2011, č. j. 025 Ex 12256/10-14, rozhodl soudní exekutor tak, že se stěžovatelce povoluje nakládat dnem doručení tohoto usnesení s peněžitými prostředky, které byly postiženy exekučním příkazem ze dne 23. 6. 2011.
Ústavní soud si vyžádal taktéž spis Krajského obchodního soudu v Praze sp. zn. C 62932, z něhož vyplývá, že dne 23. 6. 2011 vyrozuměl soudní exekutor Krajský obchodní soud v Praze o tom, že dne 16. 12. 2010 nabylo právní moci usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 9. 2010, č. j. 21 Exe 1494/2010-9, o nařízení exekuce. Na čísle 87 rejstříkového spisu je založen exekuční příkaz ze dne 23. 6. 2011, č. j. 025 Ex 12256/10-8, kterým byl postižen obchodní podíl stěžovatelky ve společnosti ZBRANEX, s. r. o. Usnesením ze dne 18. 7. 2011, č. j. F 103160/2011, C 62932, Krajský obchodní soud v Praze provedl výmaz stěžovatelky jako společníka společnosti ZBRANEX, s. r. o. z obchodního rejstříku, a jako společník byla zapsána společnost ZBRANEX, s. r. o. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka dne 3. 8. 2011 odvolání, ve kterém namítá, že "exekuce byla uhrazena dříve, než rozhodnutí exekutora nabylo právní moci" a že rozhodnutí exekutora bylo v rozporu s dobrými mravy, smyslem a účelem exekučního řízení, a s Ústavou ČR. Na čísle listu 101 rejstříkového spisu je založeno usnesení soudního exekutora ze dne 12. 8. 2011, č. j. 025 Ex 12256/10-14, kterým se stěžovatelce povoluje nakládat dnem doručení tohoto usnesení s peněžitými prostředky, které byly postiženy exekučním příkazem ze dne 23. 6. 2011.
Po přezkoumání předložených listinných důkazů, vyžádaného spisového materiálu a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný, neboť je zřejmé, že k porušení jejích ústavně zaručených práv postupem výše jmenovaného soudního exekutora ČR nedošlo. Ústavní soud konstatuje, že návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Dle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je zjevně, tedy bez jakýchkoli důvodných pochybností bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání, zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Na tomto místě Ústavní soud připomíná, že není jeho úkolem zjišťovat, měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná procesní pochybení státních orgánů, mezi něž patří v tomto smyslu i soudní exekutor, spočívající v oblasti podústavního práva, ale posoudit řízení jako celek a zjistit, zda nedošlo k zásahu takové intenzity, která již zakládá porušení základních práv nebo svobod účastníka řízení.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v tvrzení stěžovatelky, že postupem soudního exekutora došlo k nezákonnému ukončení její účasti ve společnosti ZBRANEX s. r. o., a tudíž k zásahu do jejího práva vlastnit majetek.
Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a exekučního spisu, stěžovatelka uhradila dne 22. 6. 2011 částku 7000 Kč, zbytek dlužné částky ve výši 14.120 Kč uhradila dne 24. 6. 2011, tedy den následující po vydání citovaného exekučního příkazu. Skutečnost, že úhrada dlužné částky proběhla dříve, než byl exekuční příkaz stěžovatelce doručen, přitom není právně významná. Stěžovatelka byla soudním exekutorem dne 2. 11. 2010 písemně vyrozuměna o tom, že v případě, že dlužnou částku neuhradí ve lhůtě 15 dnů, bude její majetek v souladu s exekučním řádem zajištěn a zpeněžen v exekučním řízení za účelem uspokojení vymáhané pohledávky. I přes tuto výzvu stěžovatelka uhradila vymáhanou částku až dne 24. 6. 2011, tedy po více než sedmi měsících. V dané věci tak Ústavní soud nezjistil v postupu soudního exekutora spočívajícího ve vydání exekučního příkazu ze dne 23. 3. 2011, č. j. 025 Ex 12256/10-8, kterým byl postižen obchodní podíl stěžovatelky ve společnosti ZBRANEX, s. r. o., nic, co by zasáhlo do ústavně zaručených práv stěžovatelky.
Důsledkem vydání exekučního příkazu ze dne 23. 3. 2011, č. j. 025 Ex 12256/10-8, bylo ve smyslu §148 odst. 2 obchodního zákoníku provedení výmazu stěžovatelky jako společníka společnosti ZBRANEX, s. r. o. z obchodního rejstříku usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2011, č. j. F 103160/2011, C 62932. Vydáním exekučního příkazu totiž zaniká účast společníka ve společnosti a postižena je pohledávka společníka na vypořádací podíl. Obchodní podíl přechází na společnost, která jej může převést na jiného společníka nebo třetí osobu, nedojde-li k převodu obchodního podílu, rozhodne valná hromada do šesti měsíců ode dne, kdy k vyloučení společníka došlo, buď o snížení základního kapitálu o vklad vyloučeného společníka, nebo o tom, že ostatní společníci převezmou jeho obchodní podíl v poměru svých obchodních podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka byla v době výmazu jediným společníkem společnosti ZBRANEX s. r. o., není zřejmé, jakým způsobem došlo k tvrzenému zásahu do jejího práva vlastnit majetek. Ústavní soud vyzval dne 2. 11. 2011 právního zástupce stěžovatelky, aby v tomto smyslu tvrzení uvedená v ústavní stížnosti doplnil. Na výzvu soudu nereagoval právní zástupce, nýbrž sama stěžovatelka sdělením, že k zásahu do jejího vlastnického práva k obchodnímu podílu ve společnosti ZBRANEX s. r. o "došlo konkrétně tím, že exekutor postihl obchodní podíl stěžovatelky, čímž přestala tento obchodní podíl vlastnit". Toto sdělení stěžovatelky její tvrzení o zásahu do jejího práva vlastnit majetek v kontextu výše uvedeného nijak neosvětluje, tím spíše, že soudní exekutor vydal dne 12. 8. 2011 usnesení, kterým se stěžovatelce povoluje nakládat s peněžitými prostředky, které byly postiženy exekučním příkazem ze dne 23. 6. 2011. To platí i pro námitku stěžovatelky týkající se nepřiměřenosti mezi výší dlužné částky a volby způsobu provedení exekuce, ani zde nebylo stěžovatelkou tvrzeno, o jakou "cenu exekucí postižené věci" se jedná.
Stěžovatelka své výhrady proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2011, č. j. F 103160/2011, C 62932, vyjádřila ve svém odvolání proti tomuto usnesení. Odvolání stěžovatelky bylo předloženo dle vyžádaného soudního spisu dne 8. 9. 2011 Vrchnímu soudu v Praze, který o něm do dnešního dne nerozhodl.
Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 (Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 19, str. 79). Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V nyní projednávané věci není dosud řízení před Krajským obchodním soudem vedené pod sp. zn. C 62932, F 115956 ukončeno, neboť soudní řízení dále pokračuje pod zn. 14 Cmo 425/2011 6/2005 před Vrchním soudem v Praze, kterému byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání. Z toho plyne, že stěžovatelka má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení. Teprve v případě, pokud by - podle názoru stěžovatelky - konečné rozhodnutí ve věci narušilo její základní ústavně zaručená práva, mohla by se domáhat nápravy prostřednictvím ústavní stížnosti.
Pokud jde o postup soudního exekutora, kterým byl na základě exekučního příkazu ze dne 23. 3. 2011, č. j. 025 Ex 12256/10-8, postižen obchodní podíl stěžovatelky ve společnosti ZBRANEX, s. r. o., ten, jak již bylo výše uvedeno, Ústavní soud vybočujícím z mezí ústavnosti neshledal.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatelky, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2011
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu