ECLI:CZ:US:2011:1.US.3480.11.1
sp. zn. I. ÚS 3480/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. K., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2011, čj. 1 As 55/2011 - 115, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2011, čj. 31 Ca 166/2009 - 72, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 21. 11. 2011 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, ve které navrhla zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, která měla zasáhnout do jejího práva na informace a svobodu myšlení podle čl. 15 odst. 1 a čl. 17 Listiny základních práv a svobod, čl. 9 odst. 1 a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). Ve věci stěžovatelky tomu tak není. Její návrh nesplňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené v §27 a násl. zákona o Ústavním soudu, neboť není právně zastoupena a její ústavní stížnost není sepsána advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V takovém případě Ústavní soud obvykle postupuje tak, že stěžovateli stanoví lhůtu k odstranění vad jeho návrhu s tím, že pokud je neodstraní, jeho ústavní stížnost odmítne podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud však v této souvislosti ustáleně judikuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v jeho předchozích případech. Lze totiž vycházet z předpokladu, že již dříve poskytnuté poučení bylo objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informaci, že se na Ústavní soud nelze obrátit jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace je pak další poučování postupem neefektivním a formalistickým.
Ústavní soud k tomuto závěru dospěl opakovaně, jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2387/08, ze dne 22. října 2008). Stěžovatelka sama s ní byla opakovaně seznámena již prostřednictvím několika předcházejících usnesení, vydaných na základě jejích dřívějších ústavních stížností, např. sp. zn. IV. ÚS 15486/09, IV. ÚS 281/09, I. ÚS 1101/09 a I. ÚS 784/10. Ty byly rovněž odmítnuty, aniž by byla znovu vyzývána k odstranění jejích opakovaně se vyskytujících totožných vad. Z řízení o více než dvaceti ústavních stížnostech stěžovatelky, jež byly odmítnuty pro shora zmíněné vady návrhu, vyplývá, že byla o požadavcích, které musí řádná ústavní stížnosti splňovat, dostatečně poučena a opakovaně vyzývána k odstranění jejich vad, spočívajících nejčastěji v absenci povinného zastoupení advokátem.
Ústavní soud proto za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu její návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu