ECLI:CZ:US:2011:1.US.752.11.1
sp. zn. I. ÚS 752/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) T. H., 2) P. P., zastoupených Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem Charvátova 11, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2010 č. j. 24 C 25/2009-118 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2010 č. j. 55 Co 487/2010-147, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou osobně dne 11. 3. 2011 u Ústavního soudu se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich základního práva garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadeným usnesením potvrdil městský soud usnesení obvodního soudu, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelů na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 5. 2010 č. j. 24 C 25/2009-95, jímž obvodní soud vyslovil svou místní nepříslušnost. Stěžovatele namítají, že předmětné rozhodnutí obvodního soudu jim bylo vadně doručováno, když obálky obsahují chybné a vzájemně neslučitelné pokyny (pozn. "DOPORUČENĚ, DO VLASTNÍCH RUKOU, NEUKLÁDAT"). Ústavní stížností napadená rozhodnutí porušují dle stěžovatelů jejich základní práva a svobody, neboť závěry soudů o zvoleném způsobu doručování a o tom, zda bylo či nebylo doručováno řádně jsou v extrémním rozporu s obsahem spisu a také s instrukcí Ministerstva spravedlnosti ČR č. j. 58/2009-OD-Org ze dne 27. 5. 2009, kterou se (očividně bez znalosti jejího obsahu, zejm. přílohy 1.) zaštiťuje ve svém usnesení městský soud.
Před věcným posouzením ústavní stížnosti musel Ústavní soud zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu, včetně podmínky plynoucí z ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, která vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy české republiky představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. Jinými slovy musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení věci samé. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 597/06 ze dne 26. 9. 2006).
Jak je uvedeno výše, napadená rozhodnutí nejsou rozhodnutími ve věci samé, když se jedná o dílčí procesní rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé, vyjma vzájemně si odporujícího označení poštovní obálky, které samo o sobě není způsobilé zasáhnout do jejich základních práv a svobod, když usnesení o místní nepříslušnosti jim bylo doručeno, netvrdí žádné jiné rozhodné skutečnosti [např. povinnost soudů doručovat rozhodnutí o vyslovení místní nepříslušnosti jen do vlastních rukou (srov. ust. §49 o. s. ř.), popř. že jsou zde dány omluvitelné důvody dle ust. §50d o. s. ř., pro které zmeškaly lhůtu k podání odvolání do usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti, zda jej podali či hodlají podat, nebo zda postoupení věci místně příslušnému soudu kvitují (srov. ust. §6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. ve spojení s ust. §85 odst. 5 o. s. ř.)], je třeba považovat jejich ústavní stížnost za nepřípustnou (k povinnosti tvrdit a argumenty podporovat námitky protiústavnosti aktů veřejné moci viz usnesení sp. zn. II. ÚS 1310/10 ze dne 12. 5. 2010). Samotný způsob označení poštovní obálky, byť jej lze označit skutečně za protichůdný, není bez dalšího způsobilý zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelů; vzhledem k absenci jakýchkoli dalších tvrzení (a to i v jejich podáních, které přiložili k ústavní stížnosti) se tak jedná případně o dílčí procesní pochybení u něhož nelze v této fázi řízení dovozovat, že je nepřípustné a nezhojitelné v té míře, že vyžaduje kasační zásah Ústavního soudu.
S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, který soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2011
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj