ECLI:CZ:US:2011:1.US.842.11.2
sp. zn. I. ÚS 842/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Ci., a stěžovatele Volte Pravý Blok www.cibulka.net, o "stížnosti na neplatnost voleb", proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, č. j. 4 Nd 322/2010-192, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatelů proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu.
Uvedené podání nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť navrhovatelé např. nebyli zastoupeni advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Z řady předchozích řízení před Ústavním soudem (téměř 40) vyplývá, že stěžovatel - a tím i stěžovatel Volte Pravý Blok www.cibulka.net, neboť P. C. podal nynější ústavní stížnost i za něj - byl opakovaně a dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Již mnohokráte Ústavní soud vyzýval stěžovatele P. C. k odstranění vad návrhu spočívajících v nedostatku advokátního právního zastoupení a byl poučován, že v záporném případě bude ústavní stížnost odmítnuta (např. v řízeních I. ÚS 3326/10, II. ÚS 2006/10, III. ÚS 2145/10, III. ÚS 2129/10, III. ÚS 1405/10, III. ÚS 1150/10, IV. ÚS 1185/10, IV. ÚS 847/10). Tyto požadavky kladené zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou stěžovateli nepochybně známy již nejméně od roku 2003.
V řízení o ústavní stížnosti nelze považovat za nevyhnutelnou podmínku, aby se poučení - zejména o povinném advokátním zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě identických případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zákonný požadavek, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2107/07 nebo sp. zn. I. ÚS 337/09).
Sami stěžovatelé uvedli, že požádají Českou advokátní komoru, aby jim byl ustanoven advokát k bezplatnému zastupování, a že přidělený advokát pak ústavní stížnost doplní.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená §73 odst. 3 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. je plně dostačující k podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Stěžovatelé sami uvádějí, že jim bylo napadené usnesení Nejvyššího soudu doručeno již dne 26. 1. 2011. Ústavní stížnost bez právního zástupce však doručili Ústavnímu soudu až dne 22. 3. 2011. Do té doby byl dostatečný čas k tomu, aby se stěžovatelé obrátili na Českou advokátní komoru se žádostí o přidělení advokáta tak, aby byla podána řádní ústavní stížnost. Jak uvádí usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 893/11, z informací uvedených na internetové adrese ČAK (http://www.cak.cz/images/prilohy_-_word/Prav_pomoc_nemajetnym.doc) je patrno, že ČAK vyřizuje žádosti o určení advokáta do jednoho týdne. Stěžovatelé však v ústavní stížnosti uvádí, že ČAK o přidělení advokáta teprve požádají.
Nadto, od doručení ústavní stížnosti (22. 3. 2011) do vydání tohoto rozhodnutí, uplynul další relativně dlouhý čas k tomu, aby stěžovatelé odstranili vady ústavní stížnosti (stěžovatelům tak byla vlastně fakticky prodloužena lhůta k odstranění vad ústavní stížnosti). Do dnešního dne však nejen že řádná ústavní stížnost nedošla, ale stěžovatelé ani neoznámili Ústavnímu soudu, zda a kdy se na ČAK obrátili a zda a kdy jim byl přidělen advokát.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost, která trpěla vadami, pro něž nebyla před Ústavním soudem meritorně projednatelná, za použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Obdobně rozhodl Ústavní soud u téhož stěžovatele P. C. například v usnesení sp. zn. I. ÚS 893/11 či IV. ÚS 892/11.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 13. dubna 2011
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj