ECLI:CZ:US:2011:2.US.3444.11.1
sp. zn. II. ÚS 3444/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti A. K., zastoupené JUDr. Richardem Králem, CSc., advokátem advokátní kanceláře se sídlem Praha 4, Nad svahem 9, proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 8 C 69/2006 ze dne 26. 3. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 90 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku okresního soudu, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 21 Co 345/2008 ze dne 27. 10. 2008, neboť jí soud neposkytl ochranu před neodůvodněnou žalobou. Rovněž uvádí, že dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto usnesením ze dne 18. 8. 2011 sp. zn. 25 Cdo 1333/2011.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s přiloženým rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Ústavní soud podotýká, že stěžovatelka ve svém návrhu výslovně uvádí, že ústavní stížnost podává proti rozhodnutí okresního soudu, přičemž své podání posléze doplnila pouze o plnou moc a kopii rozhodnutí o posledním opravném prostředku. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka v návrhu zmiňuje i o rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu, Ústavní soud ověřil, zda nedošlo k namítanému porušení práva v rámci řízení u obecných soudů.
Ústavní soud neshledal, že by stěžovatelce byla před obecnými soudy odepřena ochrana před nedůvodnou žalobou. Návrh podaný žalobkyní, jímž se vůči stěžovatelce domáhala zaplacení předmětné částky, byl řádně projednán nalézacím i odvolacím soudem. Nejvyšší soud poté odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, neboť se v dané věci nejednalo o řešení otázky mající zásadní právní význam. Stěžovatelce, jako účastnici řízení před obecnými soudy, tedy bylo umožněno uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva a stěžovatelka této možnosti nepochybně využila. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
Ústavní soud dodává, že jeho úkolem není zabývat se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými "zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Jakkoliv pak může být rozhodnutí z hlediska zákonnosti i sporné, rozdílný názor na interpretaci jednoduchého práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces.
Z čl. 90 Ústavy ČR, jehož porušení se stěžovatelka dovolává, vyplývá, že soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Ústavní soud již v předchozí judikatuře konstatoval, že citované ustanovení přímo negarantuje základní práva a svobody, neboť v podstatě upravují jen principy činnosti soudů, přičemž jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2011
Jiří Nykodým
předseda senátu