ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.1333.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 1333/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně D. M. , zastoupené JUDr. Gabrielou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163, proti žalovaným 1a) S. F. a 1b) M. F. , (právním nástupcům zemřelé E- F.) a 2) A. K. , zastoupené JUDr. Richardem Králem, CSc., advokátem se sídlem Praha 4, Nad Svahem 9, o 650.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 69/2006, o dovolání třetí žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2008, č. j. 21 Co 345/2008-233, takto:
I. Dovolání druhé žalované se odmítá.
II. Žalovaná 2) A. K. je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Gabriely Vilímkové, advokátky se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163.
III. Ve vztahu mezi ostatními účastníky nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 3. 2008, č. j. 8 C 69/2006-176, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované E. F. zaplacení 650.000,- Kč, žalované A. K. uložil povinnost zaplatit žalobkyni 650.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že E. F. uzavřela dne 16. 2. 2004 se žalobkyní smlouvu o prodeji své bytové jednotky za kupní cenu 650.000,- Kč, kterou v souladu s kupní smlouvou žalobkyně zaplatila prostřednictvím žalované 2) – podnikatelky provozující realitní činnost, která tuto částku předala E. S.. Ten byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005, č. j. 1 T 67/2005-2052, v souvislosti s tímto jednáním uznán vinným trestným činem podvodu. Kupní smlouva byla shledána absolutně neplatnou, neboť E. F. v době jejího uzavření trpěla duševní poruchou, pro kterou nemohla ovládnout své jednání ani rozpoznat následky svého chování. Protože žalovaná 2) Andrea Králová předala peníze bez právního důvodu E. S., ačkoliv podle smlouvy o rezervaci bytu se zavázala je použít na úhradu kupní ceny, porušila svou smluvní povinnost. Z důvodu absolutní neplatnosti kupní smlouvy na žalobkyni nepřešlo vlastnické právo k bytu, a byla jí tak způsobena škoda, neboť se nemůže po prodávající E. F. úspěšně domáhat vrácení kupní ceny, která se z důvodu pochybení žalované 2) nedostala do její majetkové sféry. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná 2) odpovídá za škodu způsobenou žalobkyni podle §420 obč. zák.
K odvolání žalobkyně a žalované 2) Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 10. 2008, č. j. 21 Co 345/2008-233, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o zamítnutí žaloby proti žalované 1), o platební povinnosti žalované 2) a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po zopakování dokazování výslechem znalce vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a správnými shledal jeho závěry. Vypořádal se s námitkami žalované i s jejími důkazními návrhy a ztotožnil se s důvody, pro které soud prvního stupně některé důkazy neprovedl. Dovodil, že žalovaná 1) se na úkor žalobkyně neobohatila, protože kupní cena se nedostala do její dispozice, a žalovaná 2) jednala za žalovanou 1) bez jakéhokoliv zmocnění, podle rezervační smlouvy měla zajistit, aby se kupní cena dostala žalované 1). Odpovídá tak žalobkyni za škodu podle §420 obč. zák. ve spojení s §415 obč. zák. a neprokázala, že by škodu nezavinila. Jednání žalované 2) s E. Stodolou a ta okolnost, že mu předala kupní cenu, jde výlučně k její tíži. Odvolací soud neshledal odpovědnost žalované 1), neboť není naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení ani předpoklady její odpovědnosti za škodu. Za právně významné nepovažoval, že žalobkyně je evidována jako vlastník předmětné bytové jednotky v katastru nemovitostí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 2) Andrea Králová dovolání. Namítá, že odvolací soud se nezabýval v plné šíři jejími výhradami v odvolání, vybral pouze některé z nich, které bez hlubšího odůvodnění odmítl. Zpochybňuje věrohodnost znalce MUDr. Neubauera s tím, že v jeho dvou posudcích a v jeho výpovědi byly rozpory, a vyslovila podezření, že vyšetření provedené MUDr. Zahradníčkovou bylo zmanipulováno. Proto považuje za nezbytné provést důkazy, které navrhla při jednání dne 26. 3. 2008. Je přesvědčena, že žádné povinnosti vyplývající ze zákona nebo smlouvy neporušila. Žalobkyně věděla o tom, že peníze byly předány E. S., souhlasila s tím a v tomto směru měl být proveden důkaz výslechem svědka P. H. Poukazuje na pravomocné rozhodnutí v trestním řízení vedeném proti E. S. a P. F., s tím, že bylo povinností soudu se s trestním spisem seznámit, aby měl představu o jednání jednotlivých osob včetně znalců a svědků. Upozorňuje na to, že právní zástupkyně žalobkyně postupovala nepochopitelně, když původně podala více žalob, a vznáší připomínky k protokolu o jednání ze dne 26. 3. 2008, který byl na žádost jejího právního zástupce usnesením soudu ze dne 31. 3. 2008 opraven. Pochybnosti u ní vyvolává rozhodnutí soudů obou stupňů i pokud jde o náhradu nákladů řízení, jež nebyla žalované E. F. přiznána. Uvádí, že E. F. se na úkor žalobkyně obohatila, neboť ze zálohy složené žalobkyní byl zaplacen nedoplatek na nájemném ve výši 81.486,- Kč. Podle dovolatelky v řízení nebyly objasněny veškeré rozhodné skutečnosti a nebylo respektováno její právo na objektivní a nestranné posouzení věci. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí přezkoumal a zrušil je.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalované 2) bylo odmítnuto, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s právem, když všechny podstatné důkazy byly provedeny a přesvědčivým způsobem zhodnoceny. Dovolatelka rozebírá pravděpodobný duševní stav zemřelé E. ., v řízení však nepředložila žádný důkaz, že by stav E. F. byl jiný, než vyplývá ze znaleckých posudků, a skutečnost, že E. F. trpěla v době podpisu smlouvy těžkou demencí, byla nepochybně prokázána. Popírá některá tvrzení žalované 2) v dovolání a vyvrací její námitky.
Vzhledem k tomu, že žalovaná 1) E. F. dne 16. 11. 2008 zemřela, rozhodl Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 2. 2011, č. j. 8 C 69/2006-353, o procesním nástupnictví podle §107 odst. 2 o. s. ř. a v dovolacím řízení je pokračováno s procesními nástupci zemřelé žalované 1), a to S. F. a M. F.
Protože dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 27. 10. 2008, Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jen jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o otázky zásadního významu. Dovolatelka v dovolání neuvádí, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a ani dovolací soud, jenž je vázán dovolacími důvody (§242 odst. 3 o. s. ř.), neshledal, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) obč. zák.
Obsahem dovolání je v podstatě polemika se zjištěným skutkovým stavem a opakování žalobních tvrzení, avšak z popisu toho, s čím dovolatelka nesouhlasí, nelze dovodit žádnou konkrétní právní otázku, jež by rozhodnutí odvolacího soudu činila zásadně právně významným ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Námitka chybného hodnocení důkazů a nesprávného skutkového zjištění je dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Jak z dikce ust. §241a odst. 3 o. s. ř. vyplývá, lze tento důvod uplatnit, pouze je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. To však není tento případ.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Ani námitka, že nebyl proveden některý z navržených důkazů, není otázkou zásadního právního významu. Sama o sobě taková námitka žádný zásadní právní význam nemá, nehledě k tomu, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích uvedly důvody, proč důkaznímu návrhu žalované 2) nevyhověly.
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Směřuje-li dovolání rovněž do výroku o nákladech řízení (byť žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neobsahuje), není ani v této části přípustné (srov. rozhodnutí publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 2 věty první před středníkem o. s. ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobkyně proti žalované 2) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (650.000,- Kč), podle §3 odst. 1 bod 4 a §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., sazba byla snížena podle §14 odst. 1 a §15 citované vyhlášky na 20.000,- Kč (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50 % podle §18 odst. 1 věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon – vyjádření k dovolání) na výsledných 10.000,- Kč; žalobkyni kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; to vše navýšeno o částku 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 20 % na celkových 12.360,- Kč.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi ostatními účastníky řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná 2) nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů řízení právo, zatímco náklady původně žalované 1) na odměnu advokáta za sepis vyjádření k dovolání nelze s ohledem na jeho obsah považovat za náklad potřebný k účelnému uplatňování či bránění práva (srov. §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu