ECLI:CZ:US:2011:2.US.820.11.1
sp. zn. II. ÚS 820/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., zastoupeného JUDr. Martinem Vlasákem, advokátem, se sídlem Mírové náměstí 119, Kouřim, směřující proti usnesení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2011, č. j. 51 Co 534/2010-32, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se podáním předaným k poštovní přepravě dne 17. března 2011 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva ve smyslu čl. 1 a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky, a čl. 3 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 17 odst. 2, čl. 23 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2011, č. j. 51 Co 534/2010-32, bylo k odvolání povinného (stěžovatele) potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. dubna 2010, č. j. 73 EXE 1396/2010-9, jímž byla na základě pravomocného a vykonatelného výkazu nedoplatků Všeobecné zdravotní pojišťovny ve výši 312.237 Kč nařízena exekuce na majetek povinného. Povinný v odvolání namítal zejména překážku v řízení spočívající v existenci věci pravomocně rozhodnuté. K této námitce odvolací soud uvedl, že překážka věci rozsouzené neexistuje, neboť předchozí výkon rozhodnutí byl zastaven ještě před tím, něž oprávněná podala návrh na nařízení exekuce ve stávající věci. K tomuto závěru dospěl odvolací soud i s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí 20 Cdo 2486/2009). Ostatními skutečnostmi namítanými povinným v odvolání se odvolací soud nemohl zabývat, neboť nebyly rozhodné pro nařízení exekuce.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Úvodem poukázal na to, že v důsledku nezákonného postupu orgánů veřejné správy v souvislosti s privatizací majetku, jehož spoluvlastníkem byl právní předchůdce stěžovatele, vyhlásil občanskou neposlušnost, která spočívá m. j. v tom, že nebude odvádět státu jakékoliv povinné či jiné dávky, platby, odvody nebo daně. Odvolací soud tím, že pominul stěžovatelem tvrzenou příčinnou souvislost vyhlášené občanské neposlušnosti, jako ústavního nástroje občana vůči zvůli státu, porušil ústavně zaručená práva stěžovatele. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení se s těmito námitkami vůbec nevypořádalo, je tato skutečnost dle názoru stěžovatele důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.
4. Před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
5. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, musí být ústavní stížnost podána ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Podání stěžovatele směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2011, č. j. 51 Co 534/2010-32. Ústavní soud z databáze Ministerstva spravedlnosti (viz http://infosoud.justice.cz), jakož i dotazem u Městského soudu v Praze, kam byl příslušný spis Obvodním soudem pro Prahu 9 postoupen, zjistil, že navrhovateli bylo napadené rozhodnutí doručeno vhozením do schránky dne 12. ledna 2011, přičemž stejného dne nabylo i právní moci.
7. Vzhledem k tomu, že navrhovateli bylo usnesení Městského soudu v Praze doručeno nejpozději dne 12. ledna 2011 (kdy nabylo právní moci), lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula nejpozději v pondělí 14. března 2011. Z toho důvodu je zjevné, že podání, které bylo předáno k poštovní přepravě dne 17. března 2011, bylo podáno po lhůtě stanovené v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud se závěrem pozastavuje pouze nad tím, proč stěžovatel uváděl ve svém podání jako datum doručení napadeného usnesení Městského soudu v Praze 17. leden 2011. Ústavní soud bude vycházet z toho, že se jedná o neúmyslný překlep navrhovatele. I pokud by mohl teoreticky být dnem doručení rozhodnutí odvolacího soudu 17. leden 2011 (a ústavní stížnost by tedy byla včasná), což však oba výše uvedené zdroje popírají, Ústavní soud by ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, protože v napadeném usnesení nelze spatřovat žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a důvody, na nichž stěžovatel staví svoji ústavní stížnost (neplacení povinných plateb z důvodu vyhlášení občanské neposlušnosti) nejsou z pohledu této konkrétní věci relevantní.
9. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2011
Jiří Nykodým
předseda senátu