ECLI:CZ:US:2011:3.US.1610.11.1
sp. zn. III. ÚS 1610/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci návrhu P. Č., směřujícího proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 3. 2011 č. j. 19 Co 552/2011-44, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve svém podání navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, vydané v jeho věci, jelikož je přesvědčen, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces.
Ačkoliv byl navrhovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zřejmé, že ani nyní podaný návrh je nesplňuje, neboť nebyla splněna podmínka povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle §30 a §31 zákona o Ústavním soudu.
I když se navrhovatel - jak uvádí - nyní na Ústavní soud obrátil až poté, co mu byl Českou advokátní komorou podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, určen advokát, učinil tak způsobem, jenž zákonnému požadavku zastoupení advokátem nevyhovuje. Na povinné zastoupení advokátem před Ústavním soudem je totiž nutno pohlížet nikoli formalisticky, nýbrž materiálně, což znamená, že ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, resp. jím aprobována, aby tak došel naplnění jeho smysl, jímž je, s ohledem na mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem, zájem na tom, aby Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání.
Řečené se podává výslovně ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996, podle něhož "smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení".
Požadavku povinného zastoupení proto neodpovídá - jak je tomu ve věci posuzovaného návrhu - aby "zástupce" (advokát) toliko opatřil svým podpisem podání (č.l. 1 - 6 spisu), vyhotovené očividně samým stěžovatelem (viz č.l. 10 - 11), a to jen v rubrice "zastoupen", aniž by (nadto) připojil svůj podpis coby příjemce navrhovatelem dané plné moci.
Je tedy namístě závěr, že podmínka povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem splněna nebyla.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než i zde postupovat podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh navrhovatele odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2011
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj