ECLI:CZ:US:2011:3.US.1766.11.1
sp. zn. III. ÚS 1766/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. T., právně zastoupeného Mgr. Petrem Břečkou, advokátem AK se sídlem Fritzova 2, 586 01 Jihlava, proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 23. srpna 2002 č. j. 019794/2002-631/RoŠ/G, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. června 2011, se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 23. srpna 2002 č. j. 019794/2002-631/RoŠ/G, a to pro porušení článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
V ústavní stížnosti stěžovatel rovněž navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu ze dne 23. srpna 2002 č. j. 019794/2002-631/RoŠ/G byla stěžovateli uložena povinnost s odkazem na ust. §82 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., uhradit dlužné ceny za poskytnuté telekomunikační služby u mobilní stanice č. 0603/862356, 0603/172010 v celkové výši 26 964,- Kč a úroky z prodlení, a to vše do 15- ti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že o existenci napadeného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu se dověděl až z usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 16. října 2009 č. j. 14 Nc 5572/2009-7, kterým byla nařízena exekuce na majetek povinného (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 23. srpna 2002 č. j. 019794/2002-631/RoŠ/G k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 26 964,- Kč spolu s úroky z prodlení. Uvedené usnesení Okresního soudu v Berouně bylo stěžovateli doručeno spolu s výzvou soudního exekutora Mgr. Jana Pekárka k dobrovolnému plnění dne 3. května 2011. Od tohoto okamžiku, uvádí stěžovatel, mu počala běžet 60denní lhůta k podání této ústavní stížnosti, kterou stěžovatel podává, protože, jak uvádí, nemá jiný procesní prostředek obrany.
Stěžovatel uvádí, že mu napadené rozhodnutí nikdy před nařízením exekuce nebylo Českým telekomunikačním úřadem řádně doručeno. Z adresy uvedené na rozhodnutí stěžovatel dovozuje, že Český telekomunikační úřad se zřejmě pokoušel doručit stěžovateli rozhodnutí na adresu, na které se stěžovatel v té době již nezdržoval, neboť od 2. dubna 2002 je řádně hlášen k trvalému pobytu na adrese T. Z výše uvedeného stěžovatel dovozuje, že Český telekomunikační úřad se nesnažil ani před ani po vydání rozhodnutí zjistit adresu trvalého pobytu stěžovatele jako účastníka řízení. Tímto svým postupem Český telekomunikační úřad podle názoru stěžovatele porušil jeho základní práva plynoucí z článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny tím, že nedostatečně zjišťoval pobyt stěžovatele. Tím byla stěžovateli odepřena účast na řízení a možnost domoci se v něm svých práv.
III.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V souladu s ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Z obsahu napadeného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 23. srpna 2002 č. j. 019794/2002-631/RoŠ/G Ústavní soud zjistil, že toto rozhodnutí obsahuje poučení, že "proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání k předsedovi Českého telekomunikačního úřadu do 15 dnů od jeho doručení". Z obsahu ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel tohoto opravného prostředku po té, co se o existenci tohoto rozhodnutí dověděl, využil.
Stěžovatel tedy mohl proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ve věci samé podat odvolání a v souvislosti s podaným odvoláním by se příslušný orgán musel zabývat i otázkou doručení zmíněného rozhodnutí, resp. včasnosti podání odvolání, a pokud by dospěl k závěru, že jde o opožděné podání, a příslušný opravný prostředek by z tohoto důvodu zamítl, mohl by se stěžovatel proti takovému rozhodnutí bránit správní žalobou podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního. Ústavní soud by mohl podanou ústavní stížnost věcně projednat pouze za situace, že by byly splněny podmínky ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, to však zjištěno (a ani stěžovatelem tvrzeno) nebylo (viz shodně usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 258/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná).
Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že z přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 16. října 2009 č. j. 14 Nc 5572/2009-7, kterým byla nařízena exekuce na majetek povinného, stěžovatel napadl odvoláním, ve kterém namítá, že rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu mu nebylo řádně doručeno. V rámci odvolacího řízení tak bude odvolací soud k námitce stěžovatele skutečnosti, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce, tedy i existenci vykonatelného exekučního titulu, zkoumat.
V souladu s ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Pokud se stěžovatel v ústavní stížnosti domáhal toho, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že takový postup by byl možný (ust. §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 209/94, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 3, usnesení č. 2); pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost a návrh s ní spojený mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2011
Jan Musil
soudce zpravodaj