ECLI:CZ:US:2011:3.US.1850.11.1
sp. zn. III. ÚS 1850/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 4. července 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. H., právně zastoupené Mgr. Markem Freundem, advokátem AK se sídlem Zarámí 4422, 760 01 Zlín, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2011 č. j. 1 Co 63/2011-247 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2010 č. j. 24 C 66/2008-199, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. června 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2011 č. j. 1 Co 63/2011-247, jakož i rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2010 č. j. 24 C 66/2008-199, a to pro porušení článku 1 odst. 1, článku 10 a článku 36 Listiny základních práv a svobod.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2011 č. j. 1 Co 63/2011-247 byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2010 č. j. 24 C 66/2008-199, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na ochranu osobnosti, kterou se žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") domáhala po obou žalovaných písemné omluvy a po každém z nich náhrady nemajetkové újmy v penězích v částce 50.000,- Kč.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dotazem na pracovnici Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala dne 21. června 2011 proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2011 č. j. 1 Co 63/2011-247 dovolání, které dosud nebylo postoupeno Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") k rozhodnutí.
V předmětné věci přípustnost stěžovatelkou podaného dovolání závisí na tom, zda dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ust. §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.].
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Dle ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Podmínkou, která musí být v zásadě splněna ještě před podáním ústavní stížnosti podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Vyčerpáním všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není přitom jejich pouhé uplatnění, ale až rozhodnutí příslušného orgánu ve věci (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, 2001, str. 330; shodně rovněž např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 209/01 a sp. zn. II. ÚS 143/2000).
Jak bylo výše uvedeno, v souzené věci stěžovatelka podala proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2011 č. j. 1 Co 63/2011-247 dovolání, o kterém dosud nebylo dovolacím soudem rozhodnuto. Ve věci tedy dosud probíhá řízení a není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť stěžovatelka nebyla nucena podávat ústavní stížnost a může tak učinit až po doručení rozhodnutí o podaném dovolání. Podmínkou je pouze to, aby tento mimořádný opravný prostředek stěžovatelka uplatnila řádně.
V souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. července 2011
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj