ECLI:CZ:US:2011:3.US.1948.11.1
sp. zn. III. ÚS 1948/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. září 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. K., zastoupeného Mgr. Petrem Olbortem, advokátem ve Zlíně, Podlesí V/5426, proti příkazu k domovní prohlídce soudce Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. 4. 2011 sp. zn. Nt 463/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 1. 7. 2011 stěžovatel napadl shora označený příkaz k domovní prohlídce a s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na domovní svobodu ve smyslu čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, se domáhal jeho zrušení.
Jak patrno z ústavní stížnosti a její přílohy, napadeným příkazem byla podle §83 odst. 1 trestního řádu nařízena domovní prohlídka konkrétního domu (v k. ú. Sady) ve společném jmění manželů F. K. a M. K. a podle §83 odst. 2 trestního řádu pak byly stanoveny podmínky této prohlídky.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v době vydání daného příkazu proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání, že není stíhán ani v současnosti a že tento příkaz trpí nedostatkem (řádného) zdůvodnění, proč se jedná o neodkladný či neopakovatelný úkon. K tomu uvádí, že důvodem k nařízení domovní prohlídky bylo zajištění účetnictví společnosti CZPAK GROUP s. r. o., které se mělo dle policejního orgánu nacházet v domě stěžovatelových rodičů. Osoby provádějící prohlídku prohledávaly v domě veškeré prostory, a to i takové, v nichž se účetní doklady nemohly nacházet, a tudíž jim ve skutečnosti šlo o nalezení jakéhokoliv důkazu proti němu, navíc tyto osoby neumožnily jeho rodičům přítomnost u celého úkonu. Dle stěžovatele má jít o další z kroků v rámci šikanózního postupu policejního orgánu. Ten mu totiž již předtím uložil pokutu za to, že nevyhověl jeho výzvě k předání účetních podkladů, dané rozhodnutí však bylo Okresním soudem v Uherském Hradišti zrušeno pro rozpor se základním právem na obhajobu a spravedlivý proces. Stěžovatel má konečně za to, že oznamovatel trestného činu se snaží přenášet jejich obchodní spor do trestněprávní roviny, a vytvářet tak na něj nátlak, že trestní řízení je od počátku poznamenáno nedodržením principu ultima ratio a že z důkazů shromážděných policejním orgánem neplyne, že by se nějakého trestného činu dopustil, což ovšem policejní orgán z důvodu své podjatosti nerespektuje. Domovní prohlídka byla proto zcela zbytečná, navíc žádné listiny tvořící účetnictví zmíněné společnosti v domě nalezeny nebyly.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
Namítá-li stěžovatel nedostatečné odůvodnění napadeného příkazu k domovní prohlídce, konkrétně pak toho, že jde o neodkladný či neopakovatelný úkon, Ústavní soud poukazuje na své usnesení ze dne 16. 3. 2011 sp. zn. I. ÚS 2816/10 (dostupné na internetové adrese http://nalus.usoud.cz) s tím, že právní názory v něm vyjádřené lze plně vztáhnout i na nyní posuzovanou věc. Okresní soud v Uherském Hradišti posoudil domovní prohlídku jako neodkladný úkon se zdůvodněním, že teprve na základě domovní prohlídky mají být zjištěny skutečnosti svědčící pro samotné zahájení trestního stíhání, resp. zajištěny stopy, které mohou vést ke zjištění významných skutečností. Tomuto závěru lze stěží něco vytknout. Zjištěné skutečnosti zjevně "nepostačovaly" ani k zahájení trestního stíhání konkrétních osob, ale ani k odložení či jinému vyřízení věci, když právě účetnictví zmíněné společnosti mělo (mohlo mít) z hlediska dalšího postupu policejního orgánu klíčový význam. Z tohoto důvodu Ústavnímu soudu není zřejmé, vyloučí-li možnost "účelového" zahajování trestního stíhání, jakou jinou cestou by si policejní orgán v daném případě mohl zmíněné doklady opatřit. Kromě toho Okresní soud v Uherském Hradišti v odůvodnění napadeného příkazu zmínil, že snaha policejního orgánu o jejich získání nebyla úspěšná, neboť je stěžovatel odmítl vydat, a poukázal na to, že podle zjištění policejního orgánu tyto dokumenty odnesl stěžovatel na místo, kde byla domovní prohlídka uskutečněna. Za dané situace bylo třeba provést domovní prohlídku bez prodlení, aby se co nejvíce omezilo riziko (odůvodněné právě stěžovatelovým přístupem, jak byl shora zmíněn), že budou z důvodu jejich ukrývání přemístěny jinam. Ústavní soud tak nedospěl k závěru, že by ve smyslu výše zmiňovaného usnesení šlo o (extrémní) případ zneužití daného institutu, které by odůvodňovalo kasaci napadeného rozhodnutí.
Závěrem možno poznamenat, že ač se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává práva na domovní svobodu, není z ní zřejmé, že by dané právo mohlo být porušeno ve vztahu k jeho osobě, protože domovní prohlídka nebyla provedena u stěžovatele, ale v domě jeho rodičů. Jde-li o tvrzený zásah do práva na spravedlivý proces, stěžovatel sám uvádí, že v dané věci trestně stíhán není (z tohoto důvodu je také předčasné argumentovat principem ultima ratio), přičemž z ústavní stížnosti plyne, že výsledek domovní prohlídky byl negativní, a tudíž není možno usuzovat, že by provedením dané prohlídky stěžovatel mohl být nějak poškozen v trestním řízení, bude-li v dané věci (vůbec) zahájeno.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. září 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu