ECLI:CZ:US:2011:3.US.2058.11.1
sp. zn. III. ÚS 2058/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. L., zastoupeného JUDr. Kateřinou Filovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, U Imperiálu 10, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2011, č. j. 23 Co 186/2011-253, a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. 3. 2011, č. j. 0 P 240/84-238, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů, jelikož je přesvědčen, že jimi byl porušen princip rovnosti dle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), jakož i jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 téhož předpisu a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením soud prvního stupně v řízení o navrácení způsobilosti k právním úkonům nepřipustil zastoupení M. S. stěžovatelem (výrok I) a opatrovníkem pro toto řízení jí ustanovil advokáta JUDr. A. J. (výrok II). Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že se stěžovatel nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, a tato okolnost jej zbavuje faktické způsobilosti řádnému zastupování.
K odvolání stěžovatele odvolací soud též ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že se soudy nezabývaly otázkou, zda jeho výkon trestu odnětí svobody je "dlouhodobou záležitostí" a zda je on (či jiná osoba) "schopna eskortu hradit". Odvolací soud též nepřihlédl k tvrzení M. S., že soudem ustanovenému opatrovníku nedůvěřuje a trvá na zvoleném zástupci.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněné práva nebo svobody jeho účastníka.
V nyní posuzované věci jde o to, zda obecné soudy neaplikovaly kritické ustanovení §27 odst. 2 (§187 odst. 1) o. s. ř. způsobem, jenž by byl v rozporu s právem stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. byl-li by výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení z respektovaných judikatorních a doktrinálních standardů, jemuž chybí smysluplné odůvodnění (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 269/99). Ústavněprávním požadavkem též je, aby rozhodnutí obecných soudů bylo řádně, logicky a srozumitelně odůvodněno.
Tyto podmínky pro zásah Ústavního soudu splněny nejsou. Oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí vysvětlily, z jakých důvodů zastoupení účastnice řízení stěžovatelem nepřipustily, a ty ústavněprávně relevantní exces (svévoli) ve výše vyloženém smyslu nepředstavují zjevně.
Není tudíž opory pro úsudek, že by ústavně zaručená práva stěžovatele byla dotčena; být zástupcem ostatně není právem, jež by (samo o sobě) nalézalo ústavněprávní ochrany.
Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2011
Jiří Mucha
předseda senátu