ECLI:CZ:US:2011:3.US.254.11.1
sp. zn. III. ÚS 254/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelů 1) Ing. J. B. a 2) R. B., zastoupených Mgr. Martinou Dobešovou, advokátkou se sídlem Křenová 71, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. října 2010 č. j. 69 Co 363/2010-292, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelé napadli v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jímž byl k jejich odvolání (I.) potvrzen výrok III. rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 7. června 2010 č. j. 7 C 284/2007-266 o nákladech řízení, (II.) změněn výrok IV. a V. citovaného rozsudku o nákladech řízení (o povinnosti nahradit náklady řízení státu), a dále (III.) rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
Stěžovatelé tvrdili, že odvolací soud zasáhl do jejich ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces. Mělo se tak stát tím, že dle jejich přesvědčení v rozporu s judikaturou Ústavního soudu podložil rozhodnutí o nákladech řízení "mechanickým posuzováním výsledků sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci" (nálezy sp. zn. I. ÚS 257/05, IV. ÚS 1/04). V kontextu uvedeného stěžovatelé v návrhu zrekapitulovali věcnou genezi předmětného řízení a následně se domáhali, aby Ústavní soud v záhlaví označené rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem (ke svévoli) nebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 259/05, I. ÚS 351/05, II. ÚS 549/06, I. ÚS 1056/07, III. ÚS 1817/07, I. ÚS 1030/08, II. ÚS 622/10 a další).
Výrok o náhradě nákladů řízení, proti němuž svou kritikou stěžovatelé brojí, je ve vztahu k rozhodnutí o věci samé z povahy věci výrokem akcesorickým. Nutno zdůraznit, že je odůvodněn způsobem, jež se pohybuje v rámci argumentačního pole ustanovením §142 odst. 2, 3 o. s. ř. vymezeným. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci řádně (transparentně) vyložil, proč podřazení pod dikci §142 odst. 3 o. s. ř. v daném případě nepřichází v úvahu. S ohledem na povahu předmětu řízení i výsledek sporu konstatoval jednak, že výše plnění nezávisela toliko na znaleckém posudku nebo úvaze soudu, ale vycházela z regulované ceny za nájem pozemku dle příslušného předpisu, jednak že stěžovatelé nebyli zcela úspěšní ani v základu nároku, když za část žalovaného období (co do částky 64.920,- Kč) byla žaloba (rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 2. dubna 2008 č. j. 6 C 284/2007-65) zcela zamítnuta.
Odůvodnění napadeného rozhodnutí lze takto považovat za ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) a v podrobnostech na ně odkázat.
Poukazy na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 257/05 a IV. ÚS 1/04 nejsou případné potud, že podstata jejich rozhodovacích důvodů míjí argumentační linii, na níž odůvodnění o nákladech řízení v záležitosti stěžovatelů je vystavěno; (co do posuzované situace) v prvním z nich byl dán plný úspěch v právním základu sporu a ve druhém se jednalo po meritorní stránce o plný úspěch ve věci.
Pakliže stěžovatelům se zásah do jejich ústavně zaručených základních práv prokázat nepodařilo, bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu