ECLI:CZ:US:2011:3.US.301.11.1
sp. zn. III. ÚS 301/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. března 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky České televize, se sídlem Kavčí Hory, 140 70 Praha 4, IČ: 00027383, právně zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem AK se sídlem Škroupova 719, 500 02 Hradec Králové, proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 1. listopadu 2010 č. j. 20 C 53/2010-35, za účasti Okresního soudu v Blansku, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. února 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 1. listopadu 2010 č. j. 20 C 53/2010-35, a to pro porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 1. listopadu 2010 č. j. 20 C 53/2010-35 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") domáhala, toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.055,- Kč s úrokem z prodlení z částky 4.055,- Kč (výrok pod bodem I) a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení žalovaného ve výši 11 880,- Kč (výrok pod bodem II).
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka porušení ústavě zaručeného práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že ačkoli z provedeného dokazování u obecného soudu jednoznačně vyplývá, že v době podání žaloby existoval na straně žalovaného peněžitý závazek, který nebyl uhrazen řádně a včas (přičemž mezi účastníky řízení se ani po vzniku závazku nepodařilo uzavřít jakoukoli dohodu o způsobu dodatečného uhrazení dluhu, ačkoli stěžovatelka žalovanému zprvu nabízela uzavření dohody o splátkách dluhu), soud žalobu zamítl s odkazem na tvrzení žalovaného, že žalovaný měl v úmyslu svůj dluh postupně splácet a za tímto účelem i vyvolal se stěžovatelkou jednání o možnosti vystavení splátkového kalendáře. K uzavření dohody o splátkách nakonec nedošlo.
Stěžovatelka zpochybňuje závěr Okresního soudu v Blansku, který uvedl jako důvod zamítnutí žaloby skutečnost, že žaloba je v tomto případě, tj. za stavu, kdy je dávána přednost dohodě účastníků před soudním rozhodnutím, předčasná. Podle stěžovatelky nebylo možno dojít k právnímu závěru, že žaloba byla podána předčasně, pouze s odkazem na tvrzení žalovaného, že tento měl v úmyslu svůj dluh uhradit. Stěžovatelka dále namítá, že Okresní soud v Blansku právní závěry svého rozhodnutí řádně neodůvodnil, neboť neuvedl, o jaké konkrétní zákonné ustanovení své rozhodnutí opřel.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
Stěžovatelka tedy musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu nastala v její právní sféře. Specifický přístup přitom zaujímá Ústavní soud ve vztahu k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních, tak, jako tomu je právě v nyní souzené věci, v níž předmět sporu představuje peněžní částka jistiny 4 055,- Kč.
Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 34, usn. 43, str. 421, dostupné na http://nalus.usoud.cz/, stejně jako ostatní rozhodnutí zde citovaná). V těchto usneseních Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (tedy v okamžiku rozhodování Ústavního soudu). Jak uvedl Ústavní soud, nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (blíže viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. října 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09).
Stěžovatelka namítá porušení procesního základního práva (článek 36 odst. 1 Listiny). Toto právo však není právem samoúčelným, jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové, jehož porušení ostatně stěžovatelka ani netvrdí), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu. V případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. března 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu