ECLI:CZ:US:2011:3.US.632.11.1
sp. zn. III. ÚS 632/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti P. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Paškem, advokátem se sídlem v Chomutově, Beethovenova 1820/52, proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 280/2008 ze dne 1. 9. 2008 a Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1119/2009 ze dne 24. 11. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod), v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.
Prvým z označených rozhodnutí byl změněn žalobu směřující proti stěžovateli zamítající rozsudek soudu I. stupně - Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 21 Cm 682/93 ze dne 26. 3.2008 tak, že stěžovateli byla stanovena povinnost ve stanovené lhůtě zaplatit žalobci částku 4.520.468,75 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení v částce 787.752,40 Kč. Takto odvolací soud rozhodl, když zopakoval část v řízení provedeného dokazování a po jeho zhodnocení učinil závěr, že stěžovatel neprokázal, že jím písemně uznaný závazek v žalované výši zanikl započtením, neprokázal jeho zánik ani jiným způsobem, přitom námitku nedostatku aktivní legitimace původní žalobkyně, resp. jejích procesních nástupců shledal soud neopodstatněnou. Dovolání stěžovatele směřující proti uvedenému měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu bylo dovolacím soudem shora označeným rozsudkem jako nedůvodné s potřebným zdůvodněním zamítnuto.
Proti těmto rozhodnutím směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel závěrům uvedených soudů oponuje. Především nesouhlasí se skutkovým zjištěním o neprokázání zaplacení postupní ceny za postoupení pohledávky, jehož nesprávnost se snaží dokázat matematickým srovnáním údajů plynoucích podle něj z přehledu o pohybu na účtu zpracovaného Union Bankou. Odvolacímu soudu vytýká deformaci před ním provedených důkazů - uvedeného přehledu o pohybu účtu a vyjádření správce konkurzní podstaty Union Banky, a. s. v likvidaci, a dále nedostatečné, nelogické a v části týkající se postoupení pohledávky na Českou finanční s. r. o. i nesmyslné odůvodnění rozhodnutí, neodpovídající zásadám ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř., a zároveň namítá i nesprávné a nedostatečné zdůvodnění částky přiznaných nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dovolacímu soudu pak v podstatě vytýká, že se nezabýval jeho argumentací - tvrzenými rozpory mezi skutkovými zjištěními odvolacího soudu a provedenými důkazy. Obecné soudy tak porušily právo na náležité odůvodnění a byl porušen zákaz libovůle, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces, včetně práva na přiměřenou dobu soudního řízení. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti rozvedených důvodů navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud nezjistil. Na rozdíl od stěžovatele má Ústavní soud za to, že odvolací soud na základě jím zjištěného skutkového stavu, jenž ani Ústavní soud - s připomenutím své judikatury - nemůže sám přehodnocovat, ve svém rozhodnutí dostatečně rozvedl své úvahy týkající se hodnocení provedených důkazů, vedoucí jej ke konečnému závěru. Také soud dovolací, jenž rozhodoval o dovolání stěžovatele, které obsahovalo v zásadě stejné námitky, jako námitky vznášené v ústavní stížnosti, své zamítavé rozhodnutí dostatečně zdůvodnil. Učinil tak v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, přitom poukázal i na to, že ve prospěch závěru odvolacího soudu o tom, že cena za postoupenou pohledávku nebyla zaplacena, svědčí i další v řízení provedené důkazy, které zároveň označil. Ústavní soud tak uzavírá, že rozhodnutí jmenovaných soudů nevykazují prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94). Zásah do práva na spravedlivý proces v uvedeném směru tak Ústavní soud nezjistil. I když pak samotná délka trvání soudního řízení byla mimořádně dlouhá, v tomto řízení se Ústavní soud, vázán petitem ústavní stížnosti, porušením práva zaručovaného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nezabýval. Pokud pak jde o vytýkanou nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k výši nákladů řízení, třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že výše souhrnné částky 787.752,40 Kč, kterou je dle výroku rozhodnutí povinen na nákladech řízení před soudy obou stupňů nahradit žalobci, skutečně neodpovídá součtu částek soudem v odůvodnění rozhodnutí vyčíslených, tento nedostatek je však možno řešit cestou opravného rozhodnutí ve smyslu ustanovení §164 o. s. ř.
Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu