ECLI:CZ:US:2011:3.US.968.11.1
sp. zn. III. ÚS 968/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. května 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti H. a M. Š., obou zastoupených JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 491/2006, 25 Co 492/2006 ze dne 12. 3. 2008 a Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4735/2008 ze dne 11. 1. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení práva vlastnického a práva na spravedlivý proces, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhají se jejich zrušení.
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, bylo rozsudkem jmenovaného dovolacího soudu ve věci samé zamítnuto dovolání stěžovatelů proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Praze, který jako soud odvolací změnil rozsudek Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 11 C 1707/2002 ze dne 20. 12. 2005 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 29. 8. 2006 a to tak, že ve výrocích pod bodem I. a II. zamítl vlastnickou žalobu stěžovatelů domáhajících se proti žalovaným vlastníkům sousedního pozemku odstranění stavby plotu v geometrickým plánem vymezené části a zdržení se užívání v geometrickým plánem stanoveném rozsahu části pozemku, pouze v bodu III. napadeného rozsudku, jímž byla žalovaným uložena povinnost odstranění stavby plotu v další vymezené části, byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Odvolací soud ve svém měnícím rozhodnutí přitom vycházel z dokazování provedeného soudem I. stupně, které sám dále doplnil mimo jiné také šetřením na místě samém.
Proti rozhodnutím soudu odvolacího a dovolacího směřuje ústavní stížnost, obsahující popis vývoje dané věci včetně postupně vydávaných rozhodnutí a v řízení provedených důkazů, v níž stěžovatelé závěrům uvedených soudů obsáhle oponují. Nesouhlasí s odvolacím soudem provedeným zhodnocením dokazování a jím zjištěným skutkovým stavem, jemuž vytýkají "subjektivní pohled" proti němuž stojí exaktní důkaz v podobě geodetického měření, který je součástí znaleckého posudku, s nímž se soud nevypořádal a nepostupoval tak v souladu s ustanovením §132 o. s. ř. a nedostatečně se také vypořádal se zásadami obsaženými v ustanovení §126 občanského zákoníku. Dovolacímu soudu pak vytýkají nedostatečné odůvodnění rozsudku, jež činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Obecné soudy tak porušily ústavně zaručená základní práva shora označená, proto stěžovatelé z uvedených důvodů v ústavní stížnosti rozvedených navrhují zrušení napadených rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů Ústavní soud nezjistil. Odvolací soud po doplnění dokazování včetně ohledání na místě samém, na základě jím zjištěného skutkového stavu, jejž ani Ústavní soud - s připomenutím své judikatury - nemůže sám přehodnocovat, ve svém rozhodnutí dostatečně rozvedl své úvahy, týkající se závěru vedoucího ke změně rozhodnutí soudu I. stupně, a to zejména poukazem na to, že fyzická hranice pozemků zde existuje od nepaměti, byla takto respektována a je v toleranci mezní odchylky od vytýčené vlastnické hranice. Také soud dovolací, který rozhodoval o dovolání stěžovatelů obsahujícím podobné námitky, jako námitky vznášené v ústavní stížnosti, své zamítavé rozhodnutí dostatečně zdůvodnil. Učinil tak v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem. Přitom zdůraznil, že právní posouzení dané věci bylo zcela odvislé od skutkového zjištění, kudy vede hranice mezi dotčenými pozemky, s tím, že skutkové zjištění odvolacího soudu je logickým výsledkem pečlivého a odpovědného přístupu odvolacího soudu k výsledkům dokazování provedeného soudy obou stupňů, přitom nepřisvědčil ani námitce stěžovatelů o překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů, jež Ústavní soud sdílí.
Ústavní soud tak uzavírá, že rozhodnutí jmenovaných soudů nevykazují prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94). Zásah do práva na spravedlivý proces Ústavní soud nezjistil a nemohlo tak dojít ani k porušení práva vlastnického.
Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu