ECLI:CZ:US:2011:3.US.997.11.2
sp. zn. III. ÚS 997/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. září 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Evou Lotterovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Havlíčkova 12, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. Nco 34/2011 ze dne 11. 2. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces zaručovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v záhlaví označené rozhodnutí vrchního soudu, jímž nebylo vyhověno její námitce podjatosti, vznesené proti soudkyni Městského soudu v Praze JUDr. Marice Blažkové, projednávající u uvedeného soudu její věc - žalobu o určení vlastnictví a vydání akcií, a rozhodnuto tak, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 6/2006.
Jak patrno z obsahu napadeného rozhodnutí a obsahu ústavní stížnosti, vznesla stěžovatelka námitku podjatosti jmenované soudkyně soudu I. stupně jednak pro způsob vedení řízení, který popsala, jednak z důvodu jejího členství v KSČ do listopadu 1989, kteroužto námitku považovala ve vztahu k projednávané věci za relevantní, neboť, jak uvedla, na vraždě jejího syna Mgr. L. K. dne 23. 8. 2003 - do jehož majetku patří i akcie, které jsou předmětem sporu - se podíleli členové KSČ, a protože jmenovaná soudkyně je na seznamu soudců, kteří byly členy nebo kandidáty KSČ, nelze vyloučit, že jejich dodnes propojená a organizovaná síť kryje trestně podezřelé z vraždy a rozkrádání majetku zůstavitele.
Vrchní soud po zjištění obsahu vyjádření jmenované soudkyně, z něhož je zřejmé, že ani k věci ani k účastníkům řízení či jejich zástupcům nemá žádný vztah, přičemž z dosavadního obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost nasvědčující právně relevantnímu důvodu pochybnosti o její nepodjatosti, vznesené námitce podjatosti nevyhověl, neboť ji neshledal důvodnou. Napadené usnesení vydal v podstatě s odůvodněním, že zásadní stěžovatelkou uváděný důvod - bývalé členství jmenované soudkyně v KSČ - není důvodem, pro který by bylo možno soudkyni vyloučit z projednání a rozhodnutí dané věci, neboť z žádného právního předpisu včetně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, nevyplývá žádné omezení pro členy politických stran či hnutí, včetně členství, popř. bývalého členství v KSČ. Odvolal se přitom také na rozhodování Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 14. 12. 2010 sp. zn. 4 Nd 322/2010), podle něhož uvedený názor nemůže ovlivnit ani nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 517/2010, neboť ten se týkal práva na poskytnutí informace ohledně členství, popř. kandidatury soudců v KSČ před 17. 1. 1989, nikoliv však otázky podjatosti soudců.
Proti tomuto usnesení směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelka oponuje uvedenému závěru vrchního soudu a s odvoláním na judikaturu Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva, z níž cituje, zdůrazňuje, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno "nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti". O této lze u jmenované soudkyně pochybovat právě pro její členství v KSČ před listopadem 1989. Tvrdí totiž, že bývalí členové KSČ se podíleli na vraždě jejího syna a vzhledem k této spojitosti je dle jejího názoru dán důvod o nepodjatosti soudkyně pochybovat, čemuž, jak dále uvádí, nasvědčuje i postup soudkyně v řízení, který dále ve stížnosti podrobně popisuje s tím, že v jeho důsledku dochází i k průtahům v řízení.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky v posuzovaném případě Ústavní soud neshledal. Stěžovatelka svou námitku podjatosti soudkyně projednávající u Městského soudu v Praze její věc opírá v zásadě obecně o fakt jejího bývalého členství v KSČ, přičemž žádnou konkrétní relevantní skutečnost nasvědčující její podjatosti neoznačila. Vrchní soud v Praze se přitom v napadeném usnesení se stěžovatelkou vznesenou námitkou vypořádal, a to způsobem odpovídajícím jak judikatuře Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 468/2010, 4 Nd 99/2009, 4 Nd 322/2010) tak i judikatuře Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3268/10, III. ÚS 860/11). Na odůvodnění napadeného rozhodnutí tak lze odkázat, a to včetně jeho odkazu na ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., podle něhož okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, důvodem k jeho vyloučení nejsou.
Ústavní stížnost byla proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu