ECLI:CZ:US:2011:4.US.1094.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1094/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 4. května 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatelky M. H., zastoupené JUDr. Beátou Burianovou, advokátkou se sídlem v Mariánských Lázních, Hlavní 161, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. 18 Co 54/2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozsudku odvolacího soudu s tím, že jej považuje za rozhodnutí, kterým byla porušena její práva, zakotvená v článcích 2 odst. 2 a 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Uvedla, že proti rozsudku soudu II. stupně podala dovolání, které však Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 1. 2011 sp. zn. 28 Cdo 99/2010 odmítl s poukazem na jeho nepřípustnost, když v daném rozhodnutí se nejedná o řešení otázky po právní stránce zásadního významu. Dále poukázala na obsah rozsudku Krajského soudu v Plzni i soudu I. stupně, když těmito byla zamítnuta její žaloba o uložení povinnosti Pozemkovému fondu České republiky převést na ni pozemek p. č. 16 o výměře 733 m2 v katastrálním území Úšovice, obec Mariánské Lázně, a na své v předmětném řízení uplatněné námitky.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011 č. j. 28 Cdo 99/2010-302 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. 18 Co 54/2007 nutno konstatovat, že stěžovatelka v dovolání jako jeho důvod označila nesprávné právní posouzení věci, právní otázku zásadního významu však v souladu s obsahem §237 odst. 3 občanského soudního řádu v něm nevymezila, a proto její dovoláni bylo odmítnuto jako nepřípustné - nikoliv tedy z důvodů, jež má na mysli ustanovení §72 odst. 4 cit. zákona o Ústavním soudu. Za tohoto zjištění pak její ústavní stížnost ze dne 13. 4. 2011 proti rozsudku soudu II. stupně ze dne 29. 4. 2009 byla podána nepochybně po lhůtě k tomu stanovené.
Pro výše uvedené byl návrh v souladu s §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2011
Pavel Holländer
soudce zpravodaj