ECLI:CZ:US:2011:4.US.1238.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1238/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou ve věci stěžovatele D. P., právně zastoupeného Mgr. Pavlínou Marešovou, advokátkou Advokátní kanceláře Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři s. r. o., se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 6. 2. 2009 sp. zn. 6 T 186/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 27. 4. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož stěžovatel brojil proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ve věci odložení stěžovatelovy stížnosti pro porušení zákona. Poté, co byly odstraněny vady návrhu spočívající v absenci právního zastoupení, stěžovatel napadl ve svém stížnostním petitu výše citovaný rozsudek okresního soudu.
II.
Ústavní soud se dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
Z ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V předmětném případě si stěžovatel proti rozsudku okresního soudu nepodal odvolání a nelze mít tedy za to, že by byla naplněna zásada subsidiarity ústavní stížnosti. I v případě, že by stěžovatel setrval po odstranění vad návrhu na svém původním žádání, jímž brojil proti rozhodnutí ministra spravedlnosti o odložení návrhu na podání stížnosti pro porušení zákona, bylo by nutno hledět na takovéto podání jako na nepřípustné, neboť stížnost pro porušení zákona není prostředek poskytnutý stěžovateli, nýbrž ministru spravedlnosti (srov. též usnesení sp. zn. I. ÚS 9/94, publ. in Sb. n. u. sv. 2 str. 219). Z hlediska trestního práva procesního je možno podnět ke stížnosti pro porušení zákona považovat pouze za informaci subjektu oprávněnému k jejímu podání, ani ten však nezakládá zákonem stanovené důsledky, tzn. nemá ani vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 15. července 2011
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj