ECLI:CZ:US:2011:4.US.1323.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1323/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Krnovské obchodní společnosti, s. r. o., Mikulášská 60/1067, Krnov, právně zastoupené advokátem Mgr. Josef Blažkem, Žižkovo náměstí 2, Bruntál, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. 35 C 164/2008, rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, ze dne 12. 2. 2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2010 sp. zn. 30 Cdo 2685/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 7. 5. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Z předmětné ústavní stížnosti vyplývá, že soudy všech stupňů považovaly za neplatnou kupní smlouvu uzavřenou žalobci a žalovanou dne 28. 4. 1997, na základě které byla žalovaná zapsána v katastru nemovitostí jako vlastnice nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 439 pro obec Zádveřice - Raková, katastrální území Zádveřice. Neplatnost smlouvy dovozovaly soudy z toho, že kupní smlouva byla uzavřena za účelem ručení zástavnímu věřiteli. Dle náhledu stěžovatelky jsou všechna napadená rozhodnutí v rozporu s čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny. Podle ustanovení §457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Vzhledem k uzavření neplatné kupní smlouvy poskytla žalovaná půjčku ve výši 1.000.000,- Kč, kterou dle provedeného dokazování měly předmětné nemovitosti zajišťovat. S ohledem na synalagmatičnost závazku proto měli žalobci nárok na vrácení nemovitosti do jejich vlastnictví pouze v případě, že by dlužník žalované nebo žalobci vrátili žalovanou půjčku ve výši 1.000.000,- Kč, pro jejíž zajištění byla kupní smlouva uzavřena.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Dle náhledu Ústavního soudu se obecné soudy návrhem stěžovatele řádně a zákonu odpovídajícím způsobem zabývaly a své právní závěry patřičně odůvodnily, tzn., že uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Postup obecných soudů v předmětné věci byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci obecných soudů tak, jak je rozvedena v rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými či extrémními.
Z napadených rozhodnutí přitom vyplývá, že podstatnou skutečností, která zásadně ovlivnila rozhodnutí soudů, bylo posouzení platnosti kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 28. 4. 1997. Obecné soudy vyšly z toho, že se jedná o absolutně neplatný právní úkon a v probíhajícím řízení se žalobci pouze snaží o dosažení shody mezi provedeným zápisem v katastru nemovitostí a předchozím soudním rozhodnutím. S ohledem na výše uvedené nemohly obecné soudy rozhodnout jinak, než učinily a jejich postupu není čeho vytknout.
Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu