ECLI:CZ:US:2011:4.US.1407.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1407/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Č., zastoupené JUDr. Jiřím Herczegem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 3, Velehradské ul. 18, proti postupu obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. a Městského soudu v Praze, za účasti Městského soudu v Praze a obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic a.s., IČO: 64949681, se sídlem v Praze 4, Tomíčkově ul. 2144/1, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 14. května 2010, brojila stěžovatelka proti postupu obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic a.s., jež uchovávala údaje o jejím uskutečněném telekomunikačním provozu (účastnického čísla +420 739 162 137) a tyto údaje poskytla podle ustanovení §88a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), orgánům činným v trestním řízení. V ústavní stížnosti dále brojila proti postupu Městského soudu v Praze, jenž zmíněné údaje v trestním řízení sp. zn. 4T 10/2010 využil jako důkaz. Domnívala se, že uvedeným byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 10 a 13 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II.
2. Ústavní soud podrobil návrh nejprve zkoumání, zda jsou naplněny formální podmínky stanovené §72 odst. 3, §30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a) a odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Obecně lze ústavní stížnost přijmout ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
4. Stran namítaného postupu obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. (dále jen "obchodní společnost") spočívajícího v uchovávání provozních a lokalizačních údajů při zajišťování veřejných komunikačních sítí a při poskytovávání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (ustanovení §97 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích) musel Ústavní soud učinit závěr o nesplnění podmínky dané ustanovením §72 odst. 3 (příp. odst. 5) zákona o Ústavním soudu (tzv. včasnost návrhu), přičemž dospěl k závěru, že ani při využití ustanovení §75 odst. 2 písm. a) nebyla zákonem stanovená lhůta zachována. Obchodní společnost začala shromažďovat a uchovávat provozní a lokalizační údaje dnem účinnosti zákona č. 247/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, tedy dnem 1. 9. 2008. Podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Lhůta tedy marně uplynula dne 1. 9. 2009 (Ústavní soud se zde z důvodu procesní ekonomie proto nezabýval tím, zda postup obchodní společnosti byl vůbec postupem orgánu veřejné moci; k této otázce viz např. usnesení č. 3 Ústavního soudu ČSFR: "Verejnou mocou je taká moc, ktorá autoritatívne rozhoduje o právach a povinnostiach subjektov, či už priamo, alebo sprostredkovane. Subjekt, o ktorého právach alebo povinnostiach rozhoduje orgán verejnej moci, nie je v rovnoprávnom postavení s týmto orgánom a obsah rozhodnutia tohto orgánu nezávisí od vôle subjektu. Verejnú moc vykonáva štát predovšetkým prostredníctvom orgánov moci zákonodarnej, výkonnej a súdnej a za určitých podmienok ju môžu vykonávať aj prostredníctvom ďalších subjektov. Kritériom pre určenie či iný subjekt koná ako orgán verejnej moci je skutočnosť, či konkrétny subjekt rozhoduje o právach a povinnostiach iných osôb a tieto rozhodnutia sú štátnou mocou vynútiteľné, či môže štát do týchto práv a povinností zasahovať." - dostupné in http://www.concourt.cz/clanek/1476); ústavní stížnost tak byla v této části ze shora uvedených důvodů posouzena jako nepřípustná, neboť byť svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelky, byla podána ve vztahu k ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu po uplynutí stanovené lhůty.
5. Stran postupu Městského soudu v Praze, který uvedené provozní a lokalizační údaje využil v trestním řízení, je namístě zdůraznit, že se tak dělo v (ke dni podání ústavní stížnosti) nepravomocně skončeném trestním řízení, kde byla stěžovatelka v procesním postavení obviněné resp. obžalované a posléze nepravomocně odsouzené; ani v tomto případě není s ústavní stížností spojen tak silný a významný veřejný zájem, jenž by ospravedlňoval neodmítnout nepřípustný návrh: opačný postup by měl sledovat zejména ten účel, aby řešení otázky ústavní stížností nastolené dopadlo na širší okruh případů se znaky patřičné obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním řízením; k takovému závěru však Ústavní soud nedošel. Skutečnosti, předjímané ustanovením §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, v návrhu tvrzeny nebyly. Ústavní stížnost proto byla v této části z uvedeného důvodu posouzena jako nepřípustná (předčasná).
6. Ústavní soud si je vědom, že dnem vyhlášení nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/10 ze dne 22. 3. 2011 (dostupný in http://nalus.usoud.cz) ve Sbírce zákonů bude zrušeno ustanovení §97 odst. 3 a 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 485/2005 Sb., o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání. Přístup obecných soudů k důkazu získanému na základě uvedeného zákona je upraven v bodě č. 59 uvedeného nálezu: "Použitelnost již vyžádaných údajů pro účely trestního řízení bude třeba zkoumat ze strany obecných soudů z hlediska proporcionality zásahu do práva na soukromí v každém jednotlivém individuálním případu. Soudy budou muset především vážit závažnost trestného činu, který měl být naplněn skutkem, pro nějž je vedeno trestní řízení, ve kterém mají být vyžádané údaje využity."
7. Pro úplnost k případně položené obecné otázce intertemporální Ústavní soud poukazuje na analogickou situaci ve věci nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 ze dne 8. 6. 2010, ve spojení se stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10 ze dne 14. 12. 2010 a s nálezem sp. zn. IV. ÚS 2228/09 ze dne 15. 3. 2011 (vše dostupné in http://nalus.usoud.cz), na které se v podrobnostech odkazuje.
8. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala požadavky zákonem na ni kladené, nemohl Ústavní soud přistoupit k jejímu projednání senátem a zvážit postup podle ustanovení §78 odst. 1 (resp. ustanovení §80) zákona o Ústavním soudu.
III.
9. Protože návrh nevyhověl podmínkám stanoveným v §72 a násl. zákona o Ústavním soudu, rozhodl o něm tak, jak ve výroku uvedeno [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 11. dubna 2011
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj