ECLI:CZ:US:2011:4.US.2228.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2228/09
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Miloslava Výborného a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) - ze dne 15. března 2011 sp. zn. IV. ÚS 2228/09 ve věci ústavní stížnosti Českého spořitelního družstva, IČ: 27444376, se sídlem Přílepská 1692, 252 63 Roztoky, proti postupu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní a praní peněz, 2. oddělení, spočívajícímu v provedení prohlídky kancelářských prostor, za účasti Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, se sídlem Nám. 14. října 2188/9, 150 00 Praha 5, jako vedlejšího účastníka řízení.
Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
Odůvodnění:
I.
1. Dne 21. srpna 2009 byla prostřednictvím držitele poštovní licence Ústavnímu soudu ve lhůtě určené ustanovením §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") doručena ústavní stížnost splňující formální podmínky [ustanovení §30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6, §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu] proti postupu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní a praní peněz, 2. oddělení.
2. Postup účastníka řízení měl spočívat v tom, že dne 23. 6. 2009 u stěžovatele provedl prohlídku kancelářských prostor podle ustanovení §82 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, aniž by stěžovatel byl osobou uvedenou v příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, u níž se má prohlídka konat. Příkaz k prohlídce nebyl dostatečně odůvodněn a nebyl mu řádně doručen, neboť byv právnickou osobou, nebyl příkaz doručen členu statutárního orgánu právnické osoby, nýbrž jen jejímu zaměstnanci; při prohlídce mu taktéž měly být protiprávně odňaty blíže specifikované věci. Dle stěžovatele má jít o pochybení takové intenzity, které činí prohlídku nezákonnou. Stran uvedeného děje je přesvědčen, že došlo k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 12 odst. 2 věty druhé Listiny základních práv a svobod.
II.
3. Ústavní soud si vyžádal příslušný spis, z něhož se podává zejména následující: Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, 2. oddělení, zahájila úkony trestního řízení pro podezření z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 a 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měli dopustit představitelé společnosti EURO MVGA, a. s., se sídlem Říčany, 17. listopadu 1916, neboť do daňového přiznání zahrnuli fiktivní faktury vystavené za tímto účelem dalšími obchodními společnostmi, na jejichž řízení se podíleli také M. B. a D. B. Ti ke své činnosti užívali kanceláře společnosti CZERUCO, a. s., se sídlem Říčany, Táborská 1148, umístěné na adrese Hvězdova 1716/2b, Praha 4, 22. patro. V posledně uvedených prostorách byla provedena nařízená prohlídka, neboť Policie České republiky měla důvodné podezření, že se v kancelářích mohou nacházet listinné důkazy, počítače, datové nosiče a případně další důkazy. K jejich zajištění byl proto dne 17. 6. 2009 vydán Policií České republiky, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, 2. oddělení, příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků podle §83a odst. 1 tr. řádu. S ním - v souladu s ustanovením §83a odst. 1 tr. řádu ve znění do 8. 7. 2010 - vyslovil státní zástupce souhlas.
4. Příkazem k prohlídce jiných prostor a pozemků ČTS: OKFK-300/TČ-2008-18-C ze dne 17. 6. 2009, vydaným Policií České republiky, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, 2. oddělení, se nařídila prohlídka jiných prostor a pozemků "na adrese Hvězdova 1716/2b Praha 4, 22. patro[,] a to v prostorách užívaných společností CZERUCO, a. s., sídlo Říčany, Táborská 1148, IČ 272 19 097, vlastník budovy společnost CITY TOWER, s. r. o., Hvězdova 1716/2b, Praha 4 Nusle, budova se nachází na čísle LV 6635, Katastrální území Nusle.". Prohlídka jiných prostor byla provedena dne 23. 6. 2009.
5. Příkaz k prohlídce byl doručen J. K. v 7:35 hod. dne 23. 6. 2009, když prohlásila, že je zaměstnankyní stěžovatele, ale i obchodní společnosti CZERUCO, a. s., jako recepční. Zároveň zpřístupnila 6 místností a recepci, o nichž sdělila, že "v prostorách se nachází 6 místností spol. CZERUCO a recepce". V protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků je dále zachyceno, že se na místě nacházeli tito zaměstnanci společnosti CZERUCO, a. s.: V. S., asistentka finančního ředitele M. B., a L. S. Ani jeden z nich neuvedl, že některé z místností užívá výhradně stěžovatel. Na místě byl i zaměstnanec stěžovatele J. L., který k dotazu policejního orgánu uvedl, že "žádná [podnájemní] smlouva uzavřená není, nájem [stěžovatel] neplatí a vybavení, které je v kanceláři (...), patří Czeruco, a. s., a České spořitelní družstvo tyto prostory a vybavení pouze užívá.". Telefonicky byl kontaktován další zaměstnanec stěžovatele, a to L. H., který dle záznamu policejního orgánu prohlásil, že užívá kancelář v prostorách spol. CZERUCO, a. s., "kancelář užívá kratší dobu a na toto užívání není sepsána žádná smlouva".
6. Vstupní dveře do prostoru recepce, z níž se vchází do dalších kancelářských místností, byly "bez čísla označení opatřené logem společnosti Czeruco, a. s. (...).". Z fotografií pořízených během prohlídky (tvořících nedílnou součást protokolu) je zřejmé, že stěžovatel žádnou z místností neměl zřetelně označenou tak, aby bylo zjevné, že jde o prostor užívaný jiným subjektem než společností CZERUCO, a. s.
7. Stěžovatel dopisem datovaným dne 12. 8. 2009 doručil policejnímu orgánu kopii "Souhlasu společnosti CZERUCO, a. s., s dočasným využíváním nebytových prostor [kancelářských místností, v nichž se konala prohlídka] Českým spořitelním družstvem". Z obsahu "souhlasu" plyne, že jde o závazek společnosti CZERUCO, a. s., vůči stěžovateli umožnit mu užívat vymezené prostory; zároveň je ze "souhlasu" zřejmé, že stěžovatel je limitován smluvním vztahem mezi ním a pronajímatelem (CITY TOWER, s. r. o.), neboť se výslovně stanoví "Společnost CZERUCO, a. s., je oprávněna (...) dát pronajaté prostory do podnájmu třetí osobě pouze na základě předchozího písemného souhlasu společnosti CITY TOWER, s. r. o." a "Bezodkladně po udělení souhlasu (...) bude uzavřena smlouva v příslušné věci" a konečně "Neudělí-li společnost CITY TOWER, s. r. o., příslušný souhlas (...), je České spořitelní družstvo povinno bezodkladně předat využívané prostory společnosti CZERUCO, a. s.". Zároveň stěžovatel vyzval policejní orgán k vrácení odňatých věcí.
III.
8. Účastníkovi řízení a vedlejšímu účastníkovi řízení byl návrh stěžovatele zaslán k vyjádření. Oba zrekapitulovali dosavadní vývoj, vyjádřili své přesvědčení, že nepostupovali v rozporu se zákonem či ústavním pořádkem, odkázali na listiny založené ve spisu a jejich odůvodnění a vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání. Stěžovatel v replice k jejich vyjádřením upozornil na terminologické nepřesnosti jejich stanovisek. Upřesnil dále, že netvrdil, že by spatřoval porušení ústavního pořádku v absenci souhlasu soudce s provedením prohlídky, setrval na svém dosavadním právním názoru, sdělil, že mu odňaté věci již byly vráceny, a konečně souhlasil s upuštěním od ústního jednání.
IV.
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí, opatření nebo jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Z pohledu uvedeného Ústavní soud přistoupil k přezkumu napadeného postupu (a jeho důsledků).
10. Je zapotřebí zdůraznit, že stěžovatel, u něhož byla prohlídka vykonána, není osobou, která by posléze byla obviněna či obžalována, a mohla tak v navazujícím trestním řízení hájit svá práva, a to včetně uplatnění námitek vůči nezákonně provedené prohlídce a důkazům na jejím základě získaným. Má-li prohlídka charakter jednorázového zásahu do ústavním pořádkem zaručených práv a svobod, pak má proti němu stěžovatel jediný prostředek právní ochrany, jímž je ústavní stížnost.
11. Ústavní soud na tomto místě vyzývá vládu a Parlament České republiky, aby právní úpravu změnily způsobem, který v obdobných situacích umožní dotčeným osobám žádat ochranu již před obecnými soudy; dosavadní stav je v rozporu s principem subsidiarity ústavní stížnosti - přímý přístup k Ústavnímu soudu je zcela výjimečný a musí odpovídat povaze a důležitosti chráněného základního práva či svobody nebo principům vazeb či legitimity základních pilířů státní moci.
12. V souvislosti s tímto návrhem a rozhodovací praxí Ústavního soudu inicioval IV. senát přijetí stanoviska pléna podle ustanovení §23 zákona o Ústavním soudu. Dospěl totiž k názoru, že by byl při svém rozhodování vázán právním názorem vyplývajícím z dosavadních nálezů [především sp. zn. II. ÚS 860/10 ze dne 2. září 2010 (N 181/58 SbNU 591)]. Již jen na základě kontroly příkazu k prohlídce letmým pohledem by musel ústavní stížnosti bez dalšího vyhovět z důvodů, na nichž spočívá nález sp. zn. Pl. ÚS 3/09 ze dne 8. června 2010 (N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.) a sp. zn. II. ÚS 860/10 ze dne 2. září 2010, neboť prohlídka jiných prostor byla nařízena státním zástupcem, a nikoli soudcem, a to i přesto, že stěžovatel sám tuto námitku porušení svého ústavně zaručeného práva nevznášel, a porušení svých ústavně zaručených práv spatřoval ve skutečnostech zcela jiných.
13. Plénum Ústavního soudu přijalo dne 14. 12. 2010 stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10 (ST 31/59 SbNU 607, vyhlášené taktéž ve Sbírce zákonů pod č. 426/2010 Sb.): "Je-li ústavní stížností napadeno provedení prohlídky jiných prostor nebo pozemků, je nutné nahlížet na intertemporální účinky nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (219/2010 Sb.) tak, že se odvíjejí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů, neboť tento nález výslovně nestanovil jinak (§58 odst. 1 in fine zákona o Ústavním soudu). Nosné důvody tohoto nálezu lze uplatnit pouze pro futuro (do budoucna), nikoli pro situace, kdy provedení prohlídky jiných prostor a pozemků nařídil (před publikací nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 ve Sbírce zákonů) v souladu s tehdy platným a účinným zněním §83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, státní zástupce nebo se souhlasem státního zástupce policejní orgán. Proto v těchto případech pouhý nedostatek souhlasu soudce s provedením prohlídky jiných prostor a pozemků nezakládá porušení ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod.".
14. Ústavní soud tak postavil na jisto, že účinky nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 ze dne 8. 6. 2010 se nemohou promítnout do právních poměrů té které osoby dříve než právě od 8. 7. 2010, kdy byla zrušena část věty první a věta druhá ustanovení §83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Jedinou výjimku pak stanovil pro osobu, jež zahájila řízení o ústavní stížnosti, z níž vzešlo řízení o přezkumu ústavnosti zákonů či jiných právních předpisů (ustanovení §78 zákona o Ústavním soudu): pro případ zrušení právního předpisu kvůli své protiústavnosti se uplatní nosné důvody tohoto rozhodnutí toliko v poměrech a při posouzení uvedené ústavní stížnosti; při rozhodování o ní je pak Ústavní soud povinen k přijatému derogačnímu nálezu přihlédnout, jinak by totiž uplatněná ústavní stížnost nemohla splnit svoji funkci a umožnit stěžovateli ochránit jeho ústavním pořádkem zaručená základní práva a svobody. Pro třetí osoby (tj. další stěžovatele), tedy i v právě souzeném případě, pak bezvýjimečně platí ustanovení §71 zákona o Ústavním soudu. Na poměry stěžovatele tak účinky nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 vztáhnout nelze.
V.
15. Poté, co se soud vypořádal s uvedenou procesní částí návrhu, přistoupil k přezkumu stěžovatelových tvrzení.
16. Namítá-li stěžovatel nedostatečné odůvodnění příkazu k prohlídce, pak se Ústavní soud s jeho tvrzením neztotožňuje. Naopak se zjišťuje, že je dostatečným způsobem vysvětleno, proč se příkaz vydává, jaké jsou časové a věcné souvislosti a zda jsou naplněny podmínky neodkladného a neopakovatelného úkonu.
17. Stejně tak je nutné odmítnout tvrzení stěžovatele, že mu příkaz nebyl řádně doručen. Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové než ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Ústavní soud je toho názoru, že lze považovat za obvyklé, aby recepční přebírala poštovní zásilky a písemnosti, a to i takového charakteru jako je příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků. K řádnému doručení příkazu tedy došlo.
18. Poslední námitkou byla argumentace užívání prostor stěžovatelem, nikoli společností CZERUCO, a. s., jejíž prostory mohly být prohlídce podrobeny. Ústavní soud tuto otázku zúžil na posouzení objektivní seznatelnosti, zda prostory byly stěžovatelem skutečně oprávněně užívány. Jak bylo shora popsáno, stěžovatel neměl místnosti zřetelně označeny tak, aby bylo zjevné, že jde o prostory po právu užívané jiným subjektem než společností CZERUCO, a. s. Jinému závěru nesvědčila ani prohlášení přítomných osob. Bylo-li postaveno na jisto, že kancelářské prostory jsou užívány společností CZERUCO, a. s., na základě smlouvy s pronajímatelem CITY TOWER, s. r. o., pak k oprávněnému užívání těchto prostor mohlo dojít jedině na základě odvozeného právního vztahu - podnájmu. Ústavní soud projevy vůle stěžovatele a společnosti CZERUCO, a. s., vyjádřené v "souhlasu" (viz bod 7 shora) posoudil jako smlouvu o podnájmu nebytového prostoru. Smlouva o podnájmu nebytového prostoru nebo jeho části musí mít písemnou formu a může být uzavřena jen s předchozím písemným souhlasem pronajímatele, jinak je neplatná (ustanovení §6 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení §39 zákona č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Protože tento souhlas pronajímatele absentoval (jak je seznatelné ze samotného textu "souhlasu" - viz shora), je smlouva absolutně neplatná.
19. Ústavní soud konstatuje, že ústavní pořádek ve smyslu čl. 12 Listiny základních práv a svobod přiměřeně chrání i svobodu užívat nebytové prostory a pozemky, ale jen potud, pokud jsou jejich hranice a identita konkrétní osoby, jíž svoboda byť i jen odvozeně svědčí, pro ostatní jakkoli seznatelné, a zároveň je této svobody užíváno po právu; i přesto však tato ochrana není absolutní, nýbrž průlom je připuštěn tam, kde se tak děje toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Jestliže tedy stěžovatel neměl prostory náležitě označeny a ani z jiných skutečností nebylo možno dovodit, že se nejednalo o prostory užívané osobou, u níž směla být provedena prohlídka jiných prostor a pozemků, pak se nemůže dovolávat ochrany před Ústavním soudem, neboť ústavní pořádek ji v tomto směru neposkytuje; tím není vyloučeno, aby v jiných - podobných - případech tato ochrana poskytnuta byla (ochrana obydlí), anebo aby ji zákonodárce na úrovni jednoduchého práva za účelem protekce takových stavů vytvořil a poskytl.
20. Lze uzavřít, že prohlídka byla provedena toliko v prostorách toho subjektu, který byl v příkazu k ní řádně označen; příkaz byl podle ustanovení §83a trestního řádu náležitě odůvodněn a doručen nejen uživateli dotčených prostor, ale i stěžovateli. Z hlediska respektování ústavně zaručených základních práv a svobod je zřejmé, že všechny kautely byly dodrženy.
VI.
21. Ústavní soud z důvodů shora vymezených ústavní stížnosti podané podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nevyhověl, a proto podle ustanovení §82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodl nálezem tak, jak ve výroku uvedeno.